„Poznali jsme se roku 1992 na pitevně soudního lékařství v Plzni. Já. tam pravidelně jezdil jako řidič pohřební služby a manželka Jana byla laborantkou,“ přiznává pan Milan.

Bezmála třicetiletý vztah je už dlouho umocněn společnou profesí. Dvojice se věnuje činnosti, spojené s posledními vzpomínkou na milovaného člověka. Jenže při vykopání hrobu nelze místo ani termín předem určit! „Naše teritorium je poměrně rozsáhlé. Skoro by se dalo říci, že po celém kraji. Nejčastěji jsme pochopitelně na Rokycansku, ale s naším nádobíčkem jezdíme i na sever od Plzně a nejdál do Železné Rudy. Reagujeme zkrátka na výzvu pohřebních služeb,“ říká chlap, který vlastní živnostenský list pro tuto profesi od roku 2000. V souvislosti s covidem-19 tak může hodnotit, ale dramatický nárůst zesnulých prý ale nepociťuje: „Každý může mít svůj názor. Já tvrdím, že na podzim a v zimě vždy odchází z toho světa více lidí. A zlobte se na mne nebo ne, jsem přesvědčen, že koronavirus je podvod, z něhož profitují pojišťovny i některé zdravotnické složky.“

Právě dnes by mělo vrcholit dlouho nepoznané období citelných mrazů. Na vlastní kůži je pocítili i Kučerovi, neboť se věnovali úpravě místa pro zemřelé na hřbitovech v Radnicích, Mýtě a Rokycanech. Vykopání nebo prohloubení hrobu je kvůli tvrdé půdě nebo přimrzlé krycí kamenné desce, zakrývající hrobové místo, mnohem náročnější. „Právě proto to časově nelze přesně určit. Osm, deset, ale například i dvanáct a více hodin pro místo s hloubkou přes dva metry a šířkou osmdesát centimetrů,“ tvrdí hrobník. Pomocníkem se stává sbíječka, neboť hlína zamrzá při mínus dvaceti stupních až do jednoho metru. Pokud to situace dovolí, ohřejí se Kučerovi alespoň u rozdělaného ohýnku…