Vlastnil jej jeden z nejbohatších rodů v kraji, obec přestála třicetiletou válku, ale podlehla velkému požáru. Bydlel v něm i otec Hurvínka Josefa Skupa. Sběratelem takových historických faktů i nejrůznějších kuriozit je chrástecký kronikář Zbyněk Blaheta.

„Poprvé se Chrást připomíná v listině krále Václava I. v roce 1242. Z jejího textu je ale patrné, že ves je mnohem starší, neboť v listině jmenovaný Adam ji zdědil po otci.

Rod pánů z Chrástu byl ve 14. století velmi vážený. Otík z Chrástu byl v roce 1340 sudím kraje Plzeňského, jeho syn byl v roce 1381 místosudím Království českého. Podle berního rejstříku z roku 1379 byli Chrástečtí druhým nejbohatším rodem v kraji,“ vybral kronikář zajímavosti z chrástecké nejstarší historie.

Sláva rodu skončila za husitů

S příchodem husitských válek podle Blahety nastal úpadek rodu, neboť Petr z Chrástu se hlásil ke straně podobojí. „Byl nucen opustit svůj majetek a odejít do Prahy. Majitelé se po roce 1434 střídali, až v roce 1514 získalo Chrást královské město Plzeň,“ pokračoval Blaheta.

„Obec bez úhony přestála období třicetileté války a ve druhé polovině 17. století se začala měnit na zemědělsko-průmyslovou. Někdy kolem roku 1680 byly v Chrástu založeny hamry. V údolí Klabavky vznikla kolem roku 1864 prachárna. V obci se objevila i slévárna firmy Suchý, Jouza a Čáp – dnešní Atmos.

Podstatnou část Chrástu zničil v roce 1812 velký požár. Zanikla tak původní selská stavení, z nichž se do dnešní doby zachovalo několik kamenných špýcharů,“ vypočetl Blaheta.

Pokud se Chrástu nedotkla válka třicetiletá, další konflikty už do životů obyvatel zasáhly. „Na návsi stojí pomník padlých občanů v první světové a pomník popravených a umučených ve druhé světové válce. Vedle budovy obecního úřadu je od roku 1946 umístěna voznice, která za okupace sloužila jako skrýš zbraní, u vstupu do úřadu pak je plaketa připomínající osvobození Chrástu americkou armádou,“ řekl dále kronikář.

Mlynáře připravila válka o syny a mlýn

S druhou světovou válkou je spojený také osud jedné z chrásteckých historických staveb, Jílkova mlýna u řeky Klabavky. „Synové mlynáře Jílka se zapojili do odboje a celá rodina byla zatčena. Mlýn dostal německou správu pod dozorem Richarda Spaziera. Ten prohlašoval, že jméno Jílek se na mlýně nesmí už nikdy objevit.

Rodiče německé věznění přežili, jejich syn se 22. února 1945 dožil 21 let a následujícího dne byl sťat. Jeho poslední slova prý zněla „Ať žije československá republika“. Mladší syn Jaroslav se vrátil domů s rodiči v květnu 45. Rok odolával zhoubné tuberkulóze, jíž nakonec podlehl,“ konstatoval Blaheta.

V Chrástu lze ale najít i další pomníky – mezi nimi jeden takřka unikátní. „Na návsi stojí veselý pomník Hurvínka, jehož otec Josef Skupa u nás bydlel. Svůj pomník mají před stadionem TJ Spartak Chrást také sportovci.

Chrást dnes: Turisté a všechno potřebné

Chrást coby klasická středisková obec je poměrně bohatě vybaven vším potřebným pro každodenní život. V obci najdete vše od mateřské, základní či umělecké školy přes zdravotní středisko, několik prodejen i lidový dům se sálem známým široko daleko.

„Obec obklopená řekami a lesy láká k návštěvě mnoho turistů. Vodáci každoročně sjíždějí Berounku od tábořiště pod Chrástem. Blízkost města, malebné údolí řeky Klabavky s 38 metrů vysokým železničním mostem a přilehlé lesy se zalíbily také chatařům.

Mimochodem, most byl postaven v roce 1863, stávající konstrukce je z roku 1892. Při její výměně došlo k havárii, při které přišlo o život několik dělníků,“ dodal Blaheta na závěr perličku o jednom z chrásteckých moderních symbolů.