Pracovníci Ústavu péče o seniory Třemošná si během uplynulého roku sáhli až na samotné dno. Péči o klienty s duševním onemocněním jim ztěžovala přítomnost covidu-19, kterým si prošli jak všichni senioři, tak zaměstnanci. „Péče o naše klienty je opravdu náročná. Náš ústav poskytuje pobytovou sociální službu v nepřetržitém provozu v podmínkách 'Domova se zvláštním režimem' – služba je primárně určena lidem s duševním onemocněním, tedy s různými typy demencí, Alzheimerovou chorobou nebo poruchami osobnosti. Klienti většinou vyhledávají naše zařízení jako poslední volbu,“ říká ředitelka ústavu v Třemošné u Plzně Linda Kubíková. „Když jsem se o Vánocích dozvěděla, že máme v ústavu prvního pozitivního klienta, sešli jsme se s kolegy a rozhodli se zůstat v ústavu nepřetržitě. Nakonec bylo nutné zůstat celý měsíc. Pomáhali jsme, kde se dalo. Ještě teď se dojímám nad tím, co všechno jsem tu za těch třicet dní zažila,“ vypráví dále Kubíková.

Ústav má čtyřicet zaměstnanců, kteří pečují o celkem padesát klientů. Covid tu prodělali všichni. „Naši klienti jsou velmi křehcí, i klasická chřipka může mít pro ně fatální následky. Máme tu řadu seniorů s post-covidovými problémy, kteří ještě dnes nejsou v kondici a mají velké problémy s dýcháním a únavou. Tím, že covid prodělali všichni v nedávné době, nemůže být zatím nikdo naočkovaný. K proočkování by mělo dojít v první polovině května,“ uvádí ředitelka ústavu s tím, že koronavirus vzal život celkem sedmnácti klientům. „Pandemii koronaviru vnímám samozřejmě jako negativní jev. Na druhou stranu mi ale ukázal, jak lidé dokážou být obětaví, loajální a přesto profesionální. Je obdivuhodné, jak se všichni zaměstnanci dokázali semknout, a to i ve chvíli, kdy věděli, že mohou nákazu přenést na sebe a své blízké. Myslím, že jsme si všichni sáhli až na dno. Jelikož tu máme seniory s Alzheimerovou chorobou, kteří zapomínají, stále dokola jim musíme opakovat, že ve světě řádí covid. Když jsme tu měli několik prvních nakažených a zaměstnanci začali chodit v pláštích a maskách, klienti nevěděli, co se děje,“ dodává Kubíková.

Návštěvy jsou v ústavu od podzimu zakázané. Chybějící kontakt s rodinou se podle Kubíkové negativně odráží ve zdraví klientů. „Když se teď nemohou vídat s rodinou jako dříve, v jejich zdraví se to samozřejmě odráží. V přízemí jsme proto vybudovali bezkontaktní návštěvní místnost se skleněnou zástěnou, aby se s příbuznými mohli alespoň vidět. Kontakt klientů s rodinou je strašně důležitý. V poslední době se stali jejich nejbližšími naši pečovatelé. Umožnění kontaktu přes sklo se může jevit jako skvělý nápad, ale řada našich klientů špatně slyší a vidí, takže samotná komunikace není valná. Příbuzní klientů navíc mluví s nasazenou roušku, takže senioři nemohou ani odezírat ze rtů. Ale aspoň se vidí a ví, že za nimi někdo přišel. Doufáme, že se situace zlepší, dojde k proočkování a všichni se vrátíme k normálnímu, obyčejnému životu,“ uzavírá Kubíková.