Ve které obci jste roznášela dotazníky. Kolik jich bylo?
Tady v Bdeněvsi. Tazatelé jsou vždy z obce, kde se dělá průzkum, protože nejlépe znají své okolí. S lidmi jsem vyplnila celkem třicet dotazníků.
Jak jste se k práci dostala?
Dozvěděla jsem se o ní z obecního úřadu. Jinak jsem v důchodu.
Podle čeho byli vybíráni lidé, kteří vyplňovali dotazník?
Na základě kritérií, která jsme se dozvěděli na speciálním školení od Martina Januše (koordinátor celého programu, pozn. aut.), jsem si lidi vytypovala.
Jaká byla kritéria?
Vyplnit dotazník s pěti skupinami lidí, a to seniory, mládeží od 15 do 25 let, zaměstnanými, nezaměstnanými a těmi, kteří mají rodinu s dětmi. V Bdeněvsi se mi podařilo obsáhnout všechny skupiny.
Jakou formou jste se lidí tázala?
Dotazník jsme vyplňovali formou rozhovoru, a to klidně venku před barákem. Celé to zabralo tak pět sedm minut.
Jak na vás reagovali sousedé?
Někteří věděli, o co se jedná. Jiným jsem to musela vysvětlit. Musím však říct, že až na jednu paní, která ale měla návštěvu, byli všichni velice ochotní vyplnit dotazník.
Jaké skupiny otázek zahrnoval Váš průzkum?
Nejprve jsem kladla otázky, co se týče pohlaví, věku apod. Poté přišly dotazy z oblasti sociálních služeb.
Překvapilo vás něco?
Ano. Někteří lidé, obzvláště mladí, se v sociální oblasti vůbec neorientují a mnozí ani nevědí, že v Touškově je domov důchodců.
Opakovala se nějaká odpověď?
„Nic tady není!“ odpovídali mladí vesměs stejně, jako kdyby se domluvili (smích).
Myslíte si, že komunitní plánování do Bdeněvsi něco přinese?
Nevím, jsem ale ráda, že na tom někdo začal pracovat. Lidem tady nejvíc chybí nějaké hřiště, sportovní centrum, bazén. Prostě areály pro využití volného času dětí a mládeže.