S příchodem jejich vojáků se začaly psát zase nové příběhy. Jedním takovým bylo i seznámení Leonarda Clouda s Libuší Hrdonkovou na taneční zábavě ve Stodě.

Osmá obrněná divize (8th Armored Division) se vylodila ve Francii na začátku ledna 1945. Do válečného tažení proti Německu byla nasazena následující měsíc v Holandsku v rámci americké Deváté armády. Ke konci března překročila řeku Rýn a v druhé polovině dubna se dostala do Harzského pohoří ve středním Německu. Tady oslavila konec války v Evropě a během května zde působila v okupační službě a pokračovala v čištění posledních ohnisek odporu.

Na konci května byla divize přičleněna k Pattonově Třetí armádě a začala se připravovat na přesun do Československa. Tady měla za úkol především starost o válečné zajatce, provozováaní táborů pro bezprizorní a vysídlené osoby a střežení důležitých objektů. Dostala na starost také provoz letiště v Plzni.

Dorothea Murphy během dovolenky na francouzské riviéře, 1945.
Do Plzně nepřijeli jen američtí vojáci, nechyběly ani zdravotní sestry

Protože ale bylo už po válce, byl čas i na odpočinek, a tak si zřídila rekreační centrum na Babylonu a vybudovala několik klubů po Plzni. Vojáci také navštěvovali zábavné show, jež byly provozovány USO (United Service Organizations). Oblíbené byly i sportovní hry jako softbal, volejbal, fotbal a vzájemné soutěžení. Divizní softbalový tým dokonce vyhrál šampionát XXII. sboru.

Domlouvali se díky obrázkům

Jednotlivé jednotky divize byly rozmístěny po různých obcích kraje. Do Stoda se dostala velitelská rota 53. obrněného ženijního praporu (HQ Company 53rd Armored Engineer Battalion). V ní jako řidič náklaďáku sloužil i dvacetiletý desátník Leonard Cloud. Na taneční zábavě se seznámil se slečnou Libuší Hrdonkovou, která bydlela ve Stodě. Našli v sobě ihned zalíbení a začali spolu randit. Nebránilo jim ani to, že se domlouvali jen pomocí německých slovíček, posunky a kreslením obrázků.

Divize, jež se přezdívalo „Hřmící stádo“ (Thundering Herd), opustila naši republiku 19. září 1945 a zamířila do francouzského přístavu Le Havre. V listopadu dorazila do USA a krátce na to byla deaktivována. Leonard Cloud byl z armády propuštěn se ctí na začátku prosinec 1945 a zamířil za rodiči do Sioux City ve státě Iowa. Slečna Libuše se začala učit anglicky a s Leonardem zůstali v čilém písemném kontaktu.

Melton Williams a Vladimíra Hrušková v Plzni 1945.
Před odchodem z Plzně slavili američtí ‚empíci‘ dvojitou svatbu

Dopisování vyvrcholilo Leonardovým příjezdem do republiky a svatbou 26. 11. 1949 v katedrále sv. Bartoloměje v Plzni. Komunistický režim však Leonardovi neprodloužil víza a jeho ženě nevydal cestovní pas. Krátce po svatbě se tak novomanželský pár musel znovu rozdělit. A po pár letech marných žádostí o pas, zjistila paní Libuše, že pokud chce ještě někdy svého manžela vidět, nezbývá jí nic jiného než nelegální přechod hranic.

Kamarádka jí seznámila s rodinou Václava Uhlíka z Líní, který v té době pracoval v lese v pohraničním pásmu a také se chystal utéct za hranice. První nápad, že paní Libuši proveze pod náklaďákem, v roce 1950 nevyšel. Pan Uhlík pak v lese našel vrak obrněného transportéru po německém Wehrmachtu, rozhodl se ho opravit a v něm překonat železnou oponu. První pokus s transportérem v říjnu 1952 se nezdařil, vyšel až ten ze dne 24. července 1953. Transportér se mohl pohybovat jak po kolech, tak po pásech. Nakonec se v něm útěku zúčastnilo osm lidí, z toho dvě děti. Hranici překonali v lese za Klenčím a dostali se do Bavorska.

V USA ji vítaly davy

Tento typ útěku způsobil velkou senzaci, novináři transportér překřtili na „tank svobody“ a jeho osazenstvo se účastnilo tiskové konference, focení a pozvání do rádia Svobodná Evropa. Paní Libuše nakonec odletěla z Mnichova do New Yorku v září 1953 v den svých 31. narozenin. Při přestupu v New Yorku i Chicagu na ní vždy čekali novináři a kamery. A když se konečně dostala po čtyřech dnech k manželovi do Sioux City, na letišti jí čekal uvítací ceremoniál, od starosty dostala klíč od města a následoval průvod městem mezi vítajícími davy. Tento zájem ještě nějaký čas trval, dostávala pozvání od spolků, klubů, škol či kostelů, aby byla jejich hostem. Snažila se zde podat obraz života v totalitní zemi, varovat před komunismem a apelovala na víru ve svobodu.

Svatební foto Anny Plzákové a Howarda Klitgaarda.
Při svatbě s americkým vojákem měla Anna Plzáková šaty ušité z padáku

Postupně se jim narodily tři děti, u manžela se ale objevila plicní choroba, ve věku 55 let přestal pracovat a v roce 1983 zemřel. Bylo to téměř na den přesně 30 let po jejím příjezdu do USA. Paní Libuše pracovala nejdříve v optické dílně na výrobu brýlí a pak až do penze ve společnosti na kancelářské potřeby.

Do Československa se po svém útěku podívala poprvé v roce 1972 a pak ještě několikrát, včetně Slavností svobody v roce 1991. Situaci u nás stále sledovala a vždy ji bolelo, když slyšela, že za komunistů bylo líp. Na svůj původ byla vždy hrdá, a tak není divu, že když v prosinci 2012 zemřela ve věku 90 let, vložila jí rodina do rakve nádobku s českou půdou a vlajkou a zazpívala českou hymnu.

Jiří Frýbert