„Z předmětu jsme si všichni dělali legraci, ale paní profesorka to brala poměrně vážně. Tehdy už jsem taky pociťoval určitou potřebu se k tomu všemu vyjádřit," uvedl muž pocházející z Těnovic u Spáleného Poříčí. Po skončení hodiny se proto vydal za pedagožkou a otevřeně jí řekl: „Paní profesorko, nezlobte se, ale vy nevidíte, že je to všeobecně nesmysl? Vždyť rozpor ve společnosti je čím dál tím větší." Vyučující lakonicky odpověděla, že se uvidí, co se bude dál dít.

Vyskočil se věnoval meziuniverzitnímu oboru automatizace a robotizace technologických procesů. Většinu předmětů absolvoval na Českém vysokém učení technickém v Praze. Ačkoli ho studium zcela pohltilo, nemohl si nevšimnou sílící vlny nespokojenosti rovněž mezi vysokoškoláky. „Názory mých spolužáků se v té době radikalizovaly. Já jsem trávil veškerý čas v laboratoři, učením nebo na koleji. Ovšem pak už bylo načase, abych se také já vyslovil," zmínil Vyskočil. Z toho důvodu vedl už uvedený dialog s pedagožkou, jež vyučovala vědecký komunismus.

Po skončení hodiny vyrazil společně s kolegy z univerzity na Albertov. „Podle mého odhadu se tam sešlo zhruba osm tisíc lidí. Zamířili jsme na Vyšehrad a potom se řeklo, abychom se vydali do centra, takže jsme skončili na Národní," líčil muž.

Strach prožíval Vyskočil v momentě, kdy se proti davu rozjely obrněné transportéry. „Bál jsem se, aby nikoho nepřejely," doplnil muž, jehož policisté několikrát přetáhli obuškem přes záda. Z demonstrace zamířil na vlakové nádraží a odjel do Plzně.

O víkendu napjatě poslouchal rádio. V pondělí se vrátil do metropole, účastnil se studentských aktivit a následně se zapojil i do generální stávky.

„Doufal jsem, že konečně bude záležet na tom, kdo co umí, a ne na tom, v jaké je partaji. Ovšem dneska už to znovu neplatí," dodal smutně.