„Franto, dej poslední dvě kola a jeď do depa,“ řve na jehodno z cyklistů letícího návsí ve Lhotě na kole zvaném skládačka nejmenovaný šéf týmu. Jestli je od Líných lemer ze statku, Závodních lemer, Výletníků či Kořek (odvozených od nápoje obecně zvaného kořalka) nikdo neví. Jisté je, že je z týmu, který bere závod skládaček hodně vážně.

Z amplionu vyřvává Jóžin z bážin a zpocení závodníci už mají před polednem za sebou více než dvě hodiny jízdy. „Jede se deset hodin. Máme 17 týmů a každný z nich má pět šest lidí. Ti se střídají na jedné skládačce a objíždějí lhotskou náves,“ vysvětlil Martin Holý, jeden z organizátorů vytrvalostního závodu.

HEKÁNÍ BEZ PIVA

Kdo jel někdy na těžké skládačce s malými koly, ví, že to zas taková legrace není. Člověk se dost nadře, dost toho naheká a navíc mu na hlavu pálí prudké srpnové slunce. „Nedej bůh si dát pivo. To by vám ztěžkly nohy a jste v háji,“ svěřuje se Dáša Jelínková z Litic.

Startují totiž i ženy. Litický tým má na sobě trička s nápisem Nikdo není dokonalý, ale dámy z Litic k tomu mají blízko. Sklízí tím docela obdivné pohledy ostatních závodníků, pochopitelně převážně mužů. Dáša je udýchaná, sundává si povinnou helmu z hlavy. „Nevím, kolik kol jsem ujela, snad deset nebo jedenáct. Vím, že mám teď dost,“ předává skládačku kolegyni. Jsou v pohodě, v Liticích fungují jako dobrovolné hasičky a fyzičku mají slušnou. „Děti už máme velké, takže se bavíme takhle,“ smějí se.

TŘINÁCTÉ A DOKONALÉ

Závod nakonec vyhrál Kořka tým II. Lhotskou náves s oválem dlouhým 420 metrů přejeli za deset hodin 702 krát. A pokořili tak loňského vítěze, místní Kama tým. Litické dámy obsadili 13. místo. Kdo viděl konkurenci, smekne před nimi. Ale nejkrásnější určitě byly, stejně jako skoro dokonalé, což měly napsané na prsou.

1. ročník Žnového koulení v Radobyčicích pořádal místní rodinný minipivovar. Na snímku Václav Vlasák s dcerou Natálií.
Proč si trochu slámově nezakoulet?