Tuzex. Místo, které za minulého režimu přinášelo závan kapitalistického západu. Značkové džíny, kožené bundy, kvalitní elektronika nebo čokoláda. To vše se tu dalo pořídit za poukázky neboli bony. A k Tuzexům tradičně patřily i nekonečné fronty a nenápadní veksláci, kteří bony prodávali. Oficiálně se daly pořídit jen směnou za valuty.

Podle publicisty Petra Mazného se první Tuzex v Plzni objevil v 60. letech minulého století v ulici Bedřicha Smetany. Prodávala se v něm především drogerie. Prodejna se v 70. letech přestěhovala na výstaviště a později na roh Kollárovy ulice, kde byl Tuzex až do roku 1990. „Stávaly tam dlouhé fronty na džíny a západní potraviny,“ uvádí Petr Mazný. U plzeňského Tuzexu se podle něj veksláci moc neukazovali. „Vekslovali především na náměstí,“ uvádí Petr Mazný, autor řady knih nakladatelství Starý most.

Plzeňský Tuzex ale nebyl v kraji jediný. V Domažlicích byl v objektu bývalého hotelu Družba na sídlišti Kozinovo pole. „Protože byl naproti vysokým panelákům, měli jejich obyvatelé perfektní přehled o tom, kdo v tomto obchodě pro prominenty pravidelně nakupuje. Ne všem to bylo příjemné,“ usmívá se pamětník Rostislav Beneš.

V Tachově zákazníci našli Tuzex v areálu Centrum na východním sídlišti, ve Stříbře byl v centru města v Benešově ulici. Ale Tachované měli ještě jednu možnost, jak se dostat k západnímu oblečení. Byl jí malý obchůdek v rekreačním areálu Sycherák. Říkalo se, že některý sortiment pochází ze zboží zabaveného na hranicích. „Otevřeno bylo jen několikrát do týdne, a to většinou až v odpoledních hodinách,“ řekl Deníku místní pamětník s tím, že obchod provozovala tehdejší tachovská Jednota.

V 80. letech minulého století se po republice začaly objevovat prodejny ESO, které za československé koruny nabízely luxusnější potraviny, za něž byl však tenkrát považován i kečup. V Plzni byla taková prodejna v podchodu Domu kultury ROH (později Inwest) na Americké třídě. „Dávali jsme si tam kuřecí maso s hranolkami připravené v mikrovlnné troubě. To tehdy byla velká novinka,“ vzpomíná Václav Kadlec z Rokycan. V Domažlicích bylo Eso v nynější ulici Msgre. B. Staška

KLATOVSKÝ KASTROL

Kastrol, Eso a Ex speciál. To byly tři obchody v Klatovech, které byly na svoji dobu výjimečné a zapsaly se nesmazatelně do historie tohoto města. „Kastrol byl na rohu náměstí, kde začíná dnes pěší zóna. V roce 1959 se tam stavebně spojily bývalé čtyři krámy a podnik Potraviny tam otevřel moderní prodejnu sovětského typu Gastronom. Nahoře byly potraviny, v podchodu uzeniny a lahůdky, dole malý bufet a na konci cukrárna. Dá se říci, že všichni lidé z města chodili nakupovat právě tam,“ zavzpomínal amatérský historik Ivan Rubáš s tím, že tento obchod s rohovým podchodem byl v provozu do první poloviny 90. let.

Eso, nový obchod s nedostatkovým tuzemským zbožím, byl jeden z posledních, které se za socialismu v Klatovech otevíraly. „Bylo to v říjnu 1985, ale prodejna nesplnila očekávání lidí, neboť výběr nebyl tak široký a kvalitní. A také tam bylo poměrně draho. Plechovka coca-coly za 10 korun, to byla hodinová mzda,“ podotkl Rubáš. Jeden z mála obchodů na úrovni byl ještě Ex speciál v Jarošově ulici nad divadlem. Dnes je tam prodejna oděvů. „Veškeré dárky ve formě alkoholu, zejména koňaku, a bonboniéry se kupovaly právě tady. Také mletá káva. To byl fenomenální artikl pro jakýkoliv úplatek. Sáček kávy dělal divy,“ připomněl Rubáš, jak to běžně chodilo.