Donedávna působil ve Velké Británii, v Univerzitní nemocnici v Leicesteru – The Glenfield Hospital, která je rozsahem péče podobná plzeňské fakultní nemocnici a odkud si přinesl řadu nových poznatků. Některé z nich chce využít ve své nové funkci.

Je mezi kardiochirurgickou péčí v České republice a ve Velké Británii velký rozdíl?
Zdravotnictví v obou zemích se vyvíjelo podle jiných systémů. České podle rakousko-uherského systému, větví se od vedoucího až k řadovým lékařům. Většina pracuje v týmu celý život. V Anglii ale lékaři cirkulují daleko častěji, operační tým je pokaždé jiný. Funguje tam jako konzultant lékař s nejvyšší kvalifikací a ten má k ruce další lékaře, stará se o pacienty pod svým jménem. Je za ně tedy osobně zodpovědný od pohovoru na ambulanci až po propuštění z nemocnice a vlastně i následně v případě komplikací anebo úpravy medikace. To hovoříme o veřejném zdravotnictví, v soukromém, které si klient platí, je to podobné s důrazem na individuální péči. Zdravotní péče v České republice je lepší například z pohledu čekací doby na operační zákrok, dostupnosti obvodního lékaře. Je srovnatelná v odbornosti personálu, kvality zákroků, ale zcela jiný je přístup k pacientovi.

Jak to myslíte?
Ve Velké Británii jsem se pacientovi, kterého jsem operoval, věnoval už od jeho vstupu na ambulanci. Byl jsem také ve styku s jeho rodinou, která měla mnoho otázek, a stejně jako klient se zajímala, jakou mám praxi, tedy kolik operací mám za sebou a s jakým výsledkem. To jsou navíc v Británii veřejně dohledatelné informace, protože konkrétně pro obor kardiochirurgie se výsledky jednotlivých chirurgů pravidelně publikují. Sleduje se tak kvalita jejich práce. A podle toho si pak pacienti často vybírají svého chirurga. Navíc pokud nejsou s jeho přístupem v čemkoli oni nebo rodina, ba i kolegové lékaři spokojeni, mohou si stěžovat a často tak činí. Závažnými případy se pak zabývá koroner, instituce podobná soudci, on posoudí, zda bylo vše v pořádku nebo věc půjde dále k soudu. A v Anglii se často hlásí jakékoli opomenutí a kýmkoli z týmu, je to běžná praxe. Každý lékař si tam tak platí vysokou pojistku na své případné chyby.

Tohle by u nás asi nefungovalo…
Z tohoto pohledu máme jinou historii a mentalitu. Jak už jsem řekl u nás jsou týmy klinik a oddělení víceméně stabilní, všichni se navzájem znají a v péči o pacienta se střídají. Ale v Anglii jsou procesy kontrol nastaveny jinak, protože se tam setkává mnoho kultur a týmy se velmi často obměňují. Tady by to vypadalo až podivně, abych se každé ráno před operací týmu představil, protože mě všichni znají. V Anglii to byla nutnost, ráno se představuje každý člen týmu, protože obměna personálu je značná.

Ale vraťme se k nám do plzeňské fakultní nemocnice na Kardiologické oddělení. Co máte v plánu?
close Operace srdce. info Zdroj: FN Plzeň zoom_in Operace srdce. Mojí vizí je úspěšná kardiochirurgie, založená na týmové práci a využití potenciálu každého jednotlivce našeho oddělení, tak aby naši pacienti odcházeli z kardiochirurgie spokojeni. Proto mám v plánu podporovat kolegy v jejich záměrech a koordinovat jejich snažení tak, abychom dosáhli společně našich dlouhodobých cílů. Konkrétně postupně navyšujeme počty kardiochirurgických operací a zejména endoskopických výkonů na srdečních chlopních, které ještě donedávna nebyly na našem oddělení rutinní. Dále hodlám podporovat super-specializaci v týmu, například „mitrální“ a „aortální“ týmy. Za důležitou považuji výuku mladších kolegů a studentů na našem oddělení ve spolupráci s lékařskou fakultou. Součástí našich aktivit bude také networking s ostatními kardio-centry v České republice. Jednoduše řečeno, chtěl bych vybudovat atraktivní kardiocentrum, o jehož služby budou mít zájem jak klienti, tak i referující kardiologové z Plzeňského kraje. Už v současné době se srovnáváme se světovou špičkou velmi nízkou mírou mortality a výbornými výsledky v záchovných operacích chlopní. Mimo jiné plánuji vzájemné výměnné pobyty se svým původním pracovištěm v Anglii. Oni by se přijeli podívat například na naše endoskopické výkony a my k nim zase na velké aortální operace.

Jakou šanci mají v současné době vaši pacienti žít po operaci takzvaně normální život?
Drtivá většina našich klientů se vrací po operaci k aktivnímu způsobu života. Typicky tráví po operaci jeden dva dny na jednotce intenzivní péče, pak jdou na standardní oddělení a zhruba po týdnu domů. Ale snažíme se ve spolupráci s Konstantinovými Lázněmi, aby přímo z nemocnice odjeli na třítýdenní lázeňskou kúru. Daří se to tak v 60 až 70 procentech případů. Klienti se pak vracejí v optimálním stavu po měsíci od operace domů.

Jaké druhy zákroků vlastně provádíte?
Dají se rozdělit do tří kategorií – bypassy a operace jednotlivých chlopní, které patří k výkonům s nízkým rizikem a s výskytem komplikací do pěti procent. Pak jsou to kombinované výkony, kdy například měníme více chlopní najednou, tam je střední riziko a výskyt komplikací od pěti do sedmi procent, a pak vysoce rizikové výkony, kde se k onemocnění srdce přidružují další choroby nebo jsou to urgentní zákroky. To už jsou vysoce rizikové záležitosti s výskytem komplikací 10 a více procent. V operacích nám významně pomáhá špičková technika, jako například mimotělní oběh, který dočasně během operace nahrazuje srdce. Dále materiály, které máme k dispozici, jako například speciální šicí materiály s průměrem menším než lidský vlas, tkáňová lepidla nebo speciální náhrady chlopní. Na většinu operací používáme lupové zvětšovací brýle.

Jen pro zajímavost, z čeho jsou umělé chlopně?
Biologické jsou podobné lidským a jsou vyrobeny z tkání skotu nebo prasat. Obvykle je dostávají pacienti nad 70 let, protože tyto chlopně nemají takovou výdrž jako mechanické. Ty jsou z karbonu, vydrží neomezeně, ale pacient k nim musí brát speciální lék na ředění krve. Ale každý případ posuzujeme podle toho, co je pro pacienta nejvhodnější a samozřejmě i on sám si může říci, jakou chlopeň chce.