Na výlet historickým autobusem Škoda 706 RTO-KAR vyrážíme přesně ve stanovený čas z parkoviště ve Štruncových sadech a míříme na Novou Hospodu, kde nás čeká první zastávka. Už samotná jízda dobovým autobusem je zážitkem především pro nás dříve narozené. Sedám si dopředu, i když charakteristický chraplavý zvuk motoru příliš neumožňuje konverzaci s řidičem. Ten však přesto prozrazuje, že se s tímto typem autobusu jezdí příjemně. „K řízení ale potřebujete fyzickou sílu v rukou a jezdit pomalu do zatáček,“ vysvětluje Václav Brunclík, který jezdí jako řidič ČSAD a autobusy dokáže i opravit.

Zdroj: Deník/Pavel Bouda

O těžbě uhlí na Plzeňsku se na úvod od našeho průvodce Jana Faita dozvídáme, že první doklady o ní sahají až do poloviny 16. století, i když tehdy ještě nešlo o skutečnou průmyslovou těžbu. Její rozmach nastal až na přelomu 18. a 19. století v souvislosti se vznikem parního stroje. Na první zastávce na Nové hospodě se dozvídáme, co je to výdušná jáma, která v těchto místech stála a že patřila k dolu Krimich II v Tlučné.

Následují zastávky u bývalého dolu Max Karl, na Sulkově u tehdejšího dolu jménem Pomocný a v Hornickém muzeu ve Zbůchu. Tady se zdržíme o něco déle, protože je o čem povídat. „Víte co to je třeba švancara nebo švartna? A víte kolik knoflíků má parádní hornická uniforma?“ ptá se nás na úvod průvodce muzea Antonín Lukášek. Nikdo nevíme a rádi si to necháme vysvětlit. Stejně rádi si vyslechneme další zajímavé informace.

„Tady byl největší a nejhlubší důl na Plzeňsku, dosahoval hloubky 800 metrů. Zajímavé je, jaká měl postupem doby jména: Austria, Jubilejní, Masarykův Jubilejní, Adolf Hitler Schacht, zase Masarykův Jubilejní a pak Důl Obránců míru až do jeho zavření v roce 1995,“ říká Lukášek. Další zajímavosti pak slyšíme v ukázkové štole od bývalého dlouholetého horníka Karla Vilingra, který pracoval v dolech 29 let. „Dole v 800 metrech byla teplota až 38 stupňů celsia a my jsme tam proto dělali nazí. Měli jsme jenom pásek, lampu a gumáky, to bylo všechno. A když přišla návštěva, většinou třeba zdravotnice, tak jsme si sedli a dali si před sebe lopaty,“ směje se dnes pětasedmdesátiletý Karel Vilingr. Je vidět, že mnozí z nás by se ptali dál, ale čas je neúprosný a tak se po více než čtyřech hodinách vracíme přes Nýřany, Heřmanovu Huť a Tlučnou zpět do Plzně.

V Muzeu Kozolupy probíhá výstava retrohraček ze 70. a 80. let minulého století
Merkur, panenky i autodráha. V Kozolupech vystavují retro hračky

Zájezd po stopách těžby uhlí na Plzeňsku absolvovali i manželé Honzíkovi z Plzně. „Já jsem tady nedaleko v Líních sloužil 25 let na letišti, takže si tu haldu u šachty pamatuju. A když jsem se o téhle možnosti dozvěděl, tak jsme si to s manželkou hned objednali. Jsme prostě aktivní důchodci a často bereme sebou i vnoučata,“ říká šestašedesátiletý Jindřich Honzík.

„Tady na Plzeňsku se těžilo nejvýznamněji až do začátku 2. světové války. Bylo tady celkem přes osm set šedesát dolů a pracovalo v nich přes 9 000 havířů,“ uzavírá putování skvěle připravený průvodce celou akcí Jan Fait.

Pokud se budete chtít dozvědět další podrobnosti z historie života havířů na Plzeňsku, třeba kam chodili v šachtě na záchod nebo proč má jejich parádní uniforma právě dvacet devět knoflíků, nenechte si tenhle výlet ujít. Určitě stojí za to. Oblíbený výlet se konal už poněkolikáté a další je naplánován na 19. srpna.