Vlastnil největší sbírku kalendáříků v republice, jeho 250 tisícový poklad byl jednou z největších sbírek v Evropě. „Nedávno jsem celou sbírku prodal německému zájemci. Podmínkou bylo, že ji vzal komplet. Nechtěl jsem totiž, aby tak vzácná sbírka skončila nedůstojně. Nikdo z potomků se tomu nevěnuje,“ vysvětluje sběratel.

Když vyklidil skříňky, kde měl výsledky celoživotního snažení uloženy, bylo mu všelijak. „Cítil jsem to tak, jako kdybych ztratil nějakého blízkého člověka, bylo to pro mě těžké,“ přiznává Mejta.

Mezi sběrateli je šťastný, je to jeho život. „Tři dny si můžeme zajímavě povídat a pořád bude o čem. Díky této vášni jsem poznal stovky lidí, rozšířil jsem si obzory. A taky nemám čas přemýšlet, co mi kde bolí,“ připomíná další výhodu svého „koně“ vitální pán.

Poté, co prodal výjimečnou sbírku, sbírá pouze kalendáříky s Nepraktou, věnuje se vydávání nových kalendářů, navíc si rozšiřuje sbírku papírových peněz. Má bankovky z carského Ruska nebo peníze z Indočíny, které byly určeny zemřelým. „Než je dali mrtvému do hrobu, měli je v rukou jen vypravovatelé pohřbu. Dovezl mi je jeden námořník ze Zlína,“ říká Mejta.

I do Plzně přijel hlavně proto, že potká spoustu známých. „Klidně se může bavit doktorka s dojičkou a není to žádný problém, prostě sběratelství je nádherná věc,“ dodává.