A díky spolupráci s Angličanem Stephenem Steadem se tam přes léto objevuje slavná stíhačka Spitfire ve verzi Mk XVI. „Létání s těmito stroji je jen takovou třešničkou na dortu, víc je to o nadšení a odhodlání obětovat tomu svůj čas,“ říká předseda Classic Trainers Jiří Horák.

Jak vlastně vznikl váš spolek?

Začalo to úplně nenápadně, mnozí se známe už dlouhá léta, vždyť v aeroklubu jsem létal už od patnácti. Před deseti lety jsme si koupili dvouplošník Stearman a postupem času se na to nabalovala další letadla a s tím vznikla i potřeba je hangárovat. V roce 2012 se nám povedlo s vedením letiště domluvit pronájem části Hangáru 3, kde původně byly letecké opravny 5. stíhacího pluku. Tehdy tady byla tři letadla, vedle Stearmana ještě Harvard a Pilatus. Zdevastovaný hangár jsme zrekonstruovali za vlastní peníze a přišla i myšlenka, abychom naší činnosti dali nějakou formu. V roce 2015 tak vznikl spolek Classic Trainers. Vedle zmíněných tří kusů provozujeme i několik dalších letounů.

Kolik máte v současnosti členů?

Je nás 22 včetně čtyř dětí, někdo to přece po nás musí převzít, aby to dávalo nějaký smysl. Členy jsou majitelé letadel, pak létající členové, kteří letadla nevlastní a také nelétající členové starající se o hangár a muzeum. V tom máme nejen letadla, ale i několik vozidel.

Muzeum otvíráte jen několikrát do roka, přemýšleli jste nad nějakou stálou expozicí?

S myšlenkou otvírat muzeum pravidelněji jsme si pohrávali, ale narážíme na personální problémy. Druhá věc je, že všechna letadla jsou letuschopná, což je u nás v republice unikum. V hangáru se tak provádí údržba a v tom okamžiku by to asi bylo pro každého nepříjemné, pro nás i návštěvníky. Narážíme samozřejmě i na bezpečnostní pravidla, spojit provoz muzea s létáním prostě nejde. Na druhou stranu si myslím, že pokud otevřeme muzeum třikrát čtyřikrát do roka, je v tom pro návštěvníky je v tom určitá exkluzivita. A pro minimálně desetičlenné skupinky umožňujeme i soukromé prohlídky po předchozí domluvě.

Máte ještě nějaké plány, jak muzeum rozšířit?

Na 8. srpna chystáme výstavu k Bitvě o Británii a návratu letců RAF do vlasti a k tomu připravujeme expozici z unikátních fotografií, které nebyly nikde publikovány. Pochází z pozůstalosti a úplnou náhodou se je podařilo zachránit. Letos poprvé tady bude opět i Spitfire a Tiger Moth. Chceme ještě rozšířit expozici k letecké válce nad Plzní, máme tady artefakty ze sestřelených letadel. Z letadel možná ještě něco přibude, ale nechci předjímat, není to otázka měsíců, ale spíš roku, možná dvou let.

Ve venkovní expozici máte i nadzvukový Mig 21. To se od vašeho zaměření hodně odchyluje…

Máme ho zapůjčený od pana Tarantíka z Air Parku ve Zruči, se kterým spolupracujeme. Jednak je tenhle letoun spojený s letištěm v Líních, jednak se kromě zmiňované letecké války nad Plzní zabýváme také historií 5. stíhacího leteckého pluku, který na letišti byl od roku 1952 a je následníkem československé 312. stíhací perutě RAF. Takže i nadzvuková stíhačka tady má své místo a jsme rádi, že ji tu máme.

Jak často se vaše letadla dostávají do vzduchu?

S letadly je to jako u auta, když se nepoužívá, začne zlobit. Na každém z nich létáme pravidelně, s tím, že ročně mají nálet dvacet až čtyřicet hodin, což je podle mě optimální.

Spolupořádáte také letecké dny, chystáte nějaký na příští rok?

Letecké dny spolupořádáme s Aeroklubem Bory, který má na starosti logistickou část, my zařizujeme leteckou část. Myslím, že to funguje, letecké dny byly dobře hodnoceny. Letos jsme chystali velkou akci v rámci Slavností svobody, ale kvůli koronaviru jsme ji museli zrušit. Možná bude příští rok, ještě uvidíme. Poslední dobou je totiž bohužel problém s penězi a situace se asi nezlepší. Spolupráce s městem a krajem je dobrá, ale myslím, že teď budou mít jiné priority. A soukromí dárci v současné situaci nejsou také tak silní.

Vy osobně létáte i jako profesionál s Airbusem pro britskou dopravní firmu. Jak je to v současné době po koronaviru s leteckou dopravou?

Létáme v omezeném provozu, postupně to jde nahoru, ale bude to trvat. Říkám lidem, že je to jako na dálnicích. Před dvěma měsíci byly prázdné a teď je to možná horší, než před tím. Náběh bude trvat asi delší dobu, ale není důvod, aby to za nějaký čas nebylo zpátky.

Jaký je rozdíl mezi tím posadit se do velkého letadla a do veterána?

Velký rozdíl v tom není. Ve velkém letadle je to byznys, za který vás platí a je třeba odvést perfektní profesionální práci. Když člověk létá ve Stearmanu, Harvardu nebo Spitfiru, tak ta letadla jsou unikátní. Pilot třeba nemusí být nejlepší na světe, ale musí k letadlům mít pokoru a respekt a chovat se úměrně k jejich stáří. Je to o nadšení a odhodlání věnovat tomu čas. Ta letadla ho vyžadují hodně a samotné létání je pak jen taková třešnička na dortu.