Biskup František Radkovský se stal čestným občanem Plzně. Historické pečetě města si pak převzali bývalý politický vězeň Richard Průcha a personální ředitel Škody Holding Josef Bernard.

Právě Bernard patřil k vůdčí skupině, která před dvaceti lety dokázala na plzeňské náměstí přivést tisícovky škodováků. „To ocenění patří všem škodovákům, kteří se rozhodli podpořit svržení starého režimu,“ řekl při předávání Bernard.

Vzpomínáte často na dobu před dvaceti lety? Je to pro vás pořád živý zážitek?
Je to pro mě hodně živé a vzpomínám opravdu často. Připadá mi až neuvěřitelné, že je to už dvacet let.

Bylo tenkrát složité přesvědčit tisícovky škodováků, aby riskovaly a zapojily se do generální stávky?
Bylo to těžké, protože výhrůžek škodovákům kvůli generální stávce bylo hodně. Spousta lidí se v průběhu týdne před stávkou stáhla do pozadí, ale spousta naopak začala veřejně pracovat. Bylo fantastické, jak se stále více a více lidí začalo přidávat původně asi k pěti škodovákům.

Co vás vedlo k tomu, že jste stál ve vůdčí skupině?
Vedlo mě k tomu vnímání režimu, jaký ve své podstatě je. To mi rodiče velmi dobře vštěpovali do hlavy. Vyrostl jsem na foglarovkách. Foglar už má sám v sobě ideály, které odporují komunistickému režimu.

Jak hodnotíte dvacet, které uplynuly od revoluce?
Vývoj jde správným směrem. Samozřejmě stala se spousta chyb. Nejvíce se mi v tomto kontextu líbilo vyjádření Vlasty Chramostové, která říkala: „No, co chcete? Podniková sféra potřebuje šest let na to, aby se z takového režimu dostala. A společnost potřebuje let šedesát.“ V tom má úplnou pravdu, potřebujeme nástup další generace, aby spravila nešvary, které dneska bohužel panují.