Na jevišti plzeňského Divadla J. K. Tyla jsme ho mohli vídat třiatřicet let. Ztvárnil zde více než 150 rolí a na mnohé diváci dodnes vděčně vzpomínají. Jeho celoživotní vášní je i výtvarná tvorba, v níž je znám především jako osobitý mistr portrétu a ženského aktu. Má za sebou desítky úspěšných výstav; jedna je právě v těchto dnech k vidění v Plzni.

V divadle vás už nevídáme. Věnujete se i nadále herectví?
Ano, například tím, že si rád čtu nahlas, protože je třeba udržovat artikulaci. Na jeviště však už opravdu nevstupuji. Občas jsem něco natáčel v rozhlase, ale v poslední době toho moc nebylo. Což je mi líto, protože mám rozhlasovou práci velice rád. Natočil jsem stovky pořadů, některé zůstaly zachovány. Zrovna nedávno jsem zapnul rádio a slyšel se tam v jedné starší četbě na pokračování. Což bylo po těch letech docela milé.

Co vás zaměstnává v těchto dnech?
Když se lékaři dívají na rentgenové snímky mých zlomených žeber, k čemuž došlo třeba při mém letu přes řidítka kola, říkají mi, Tomáši, kdy se naučíš odpočívat? Vždyť ti není dvacet let! Ale já opravdu neumím odpočívat. Hodně kreslím, maluji, chystám jednu výstavu za druhou. Připravuji výstavu do Holandska, kterou jsme raději posunuli z konce letošního roku na začátek toho příštího, stejně jako jsme museli na začátek příštího roku posunout i výstavu plánovanou v mém milovaném plzeňském rozhlase, protože skutečně nestíhám.

Kde mohou nyní zájemci vaši tvorbu vidět?
Od 30. října do 25. listopadu je v Plzni k vidění výstava nazvaná Kreslířské hříchy herce Toma Šolce v Galerii Azyl ve Veleslavínově ulici. A kdyby snad někdo chtěl vidět vedle mých kreseb i mne, byl jsem pozván, abych jako host pořadu Paleta prezentoval svoji tvorbu v Západočeské galerii v Plzni. Beseda s videoprojekcí, při níž budu komentovat své kresby, se uskuteční ve výstavní síni „13“ ve čtvrtek 16. listopadu.

Bude to tři dny po vašich osmdesátinách. Máte hodně plánů do budoucna?
Můj dědeček Bohumír, zakladatel Šolcovy herecké dynastie a první principál „Šolcova divadelního spolku“, zemřel ve třiaosmdesáti letech. Můj táta, principál František Šolc, který ve svých 24 letech převzal po dědovi kočírování spolku, se dožil třiadevadesáti. Takže – abych tu posloupnost nenarušil – já bych tady měl zlobit nejméně do 103 let! A teď mě napadá: Neuděláme 13. 11. 2037, v den mých 100. narozenin (až se vrátím z vyjížďky na kole) další rozhovor?

Seznamte se s tvorbou T. Šolce
Galerie Azyl, Veleslavínova 17, PlzeňKreslířské hříchy herce Toma Šolce. Po-pá od 8:00, so-ne od 18:00. Výstava potrvá do 25. 11.
Výstavní síň „13“ ZČ galerie v Plzni, Pražská 13:16. 11. od 17 hod. – Paleta – cyklus setkávání se západočeskými výtvarníky.