K tomu, že jeho pád z okna za dodnes nevyjasněných okolností v noci z 9. na 10. března 1948 nemusel být způsobena vnější silou, dospěli na základě měření a výpočtů. Jejich závěr tak zpochybňuje výsledky posledního vyšetřování, podle kterého byl československý diplomat zavražděn. Dvojice mužů proto podala podnět ke znovuotevření vyšetřování úmrtí Jana Masaryka.

Státní zástupce případ skutečně v závěru října otevřel. Stojí za tím nejen tato výrazná plzeňská stopa, ale i nově nalezená nahrávka výpovědi policisty Vilibalda Hofmanna. Ten měl být na místě činu jako první a konstatuje, že se s tělem hýbalo.

„Naším cílem bylo zjistit, jestli mohl Masaryk bez cizího přičinění dopadnout do místa, kde je jeho tělo zdokumentováno, nebo jestli mohlo být tělo vyhozeno či vystrčeno z okna. Potřebovali jsme tedy zjistit, s jakým zrychlením by muselo tělo padat, aby dopadlo na finální místo,“ vysvětluje Jan Špička z výzkumného ústavu NTC Západočeské univerzity. Toho s tématem oslovil Martin Čermák, absolvent Fakulty strojní ZČU, který v Černínském paláci dříve pracoval a okolnostmi úmrtí Jana Masaryka se zabývá už řadu let. Badatelé chtěli pracovat zcela exaktně a využít nové nástroje, které v době předchozích vyšetřování Masarykovy smrti nebyly k dispozici, například software Virthuman, používaný pro analýzu chování lidského těla při dopravních nehodách.

K výpočtu zrychlení potřebného pro to, aby se tělo dostalo tam, kam dopadlo, provedli Martin Čermák a Jan Špička řadu měření přímo v Černínském paláci, kde k úmrtí Jana Masaryka došlo. Naměřili výšku oken, šířku římsy a další údaje pro přesný popis geometrie budovy a s pomocí figuranta také zaměřili polohu, v níž je Masarykovo tělo vyfoceno.

Klíčové bylo zrychlení

Při experimentálním měření pak za pomoci čtyř dobrovolníků, kteří měli na pase umístěný akcelerometr, měřili a počítali zrychlení při různých variantách skoku – při normálním skoku s použitím rukou i bez něj, při maximálním skoku, ale i při pádu, kdy člověk jen udělá krok do prázdna. Data z měření pak použili při dvojím modelování situace – v šikmém vrhu a s využitím softwaru pracujícím s virtuálním modelem člověka Virthuma, na němž lze simulovat i komplikované situace s vícečetnými nárazy. „V obou případech se prokázalo, že do polohy, do které Jan Masaryk dopadl, se člověk může dostat sám, bez pomoci jakékoliv vnější síly,“ konstatuje Jan Špička z výzkumného centra NTC.

Srovnáním získaných hodnot s naměřenými vzdálenostmi těla od budovy tak badatelé došli k závěru, že Jan Masaryk mohl vlastními silami dosáhnout finální polohy těla, a to jakýmkoliv z testovaných způsobů, přičemž nejvíce pravděpodobným se jeví normální odskok s použitím rukou. Vzhledem k symetrickým zraněním a průběhu pádu byl pád Jana Masaryka svislý s počátečním impulsem síly směrem od budovy bez bočních výchylek. Vyhození nebo vystrčení Jana Masaryka přímo z okna považují vědci za nereálné. Případný útočník by podle analýz pravděpodobně musel vylézt na římsu, aby mohl do Masaryka strčit.

Shodou okolností se objevil v nedávné době ještě jeden podnět ke znovuotevření případu, který je postaven na nahrávce z roku 1968 s vyjádřením policisty, který byl ráno 10. března 1948 jako první povolán do Černínského paláce. Nahrávka má zpochybňovat oficiálně uváděné časové údaje a také věrohodnost fotografie těla Jana Masaryka. Dle slov policisty byl nebožtík upraven k fotografování a na fotografii chybí kůstky z roztříštěných nártů, které na pokyn lékaře policista sesbíral do kapesníku a položil vedle těla.

Podle Martina Čermáka a Jana Špičky však nahrávka nepřináší informace, které by zpochybňovaly výsledky jejich měření. „Pokud došlo k manipulaci s tělem předtím, než bylo vyfoceno, muselo jít nanejvýš o přetočení z boku na záda nebo posunutí ruky,“ domnívá se Jan Špička. Výsledky, k nimž badatelé dospěli, odpovídají tomu, k jakým zraněním během pádu došlo. Symetrická poranění chodidel, pánve a žeber podle nich dokazují, že tělo při pádu dopadlo nejdříve na nohy a pánev, hlava zůstala bez poškození, následně se tělo posunulo a padlo na záda nebo na bok.

Protože Martin Čermák a Jan Špička jsou přesvědčeni, že trestný čin vraždy se buď nestal, nebo se stal jiným způsobem, než ukazují závěry posledního vyšetřování, a protože se domnívají, že je ve veřejném zájmu řádně vyšetřit, popsat a pochopit okolnosti úmrtí Jana Masaryka, podali podnět ke znovuotevření vyšetřování tohoto případu. Státní zástupce na základě obou obdržených podnětů vydal dne 21. října 2019 příkaz k obnovení vyšetřování. Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV), který je příslušným orgánem Policie ČR pro tento druh vyšetřování, již oba muže oslovil s žádostí o spolupráci při vyšetřování.