Kult sošky Pražského Jezulátka, považované za zázračnou, se tehdy po Čechách šířil z pražského kostela Panny Marie Vítězné, spravovaného bosými karmelitány. Brzy po založení Helfferovy kaple se vžil název „Kaple Ježíška Plzeňského". Helfferovi měli U Zlaté lodi na nároží plzeňského náměstí a dnešní Riegrovy ulice, který zakoupili primátorovi předkové již roku 1690.

Jako symbol prestiže si založili také letohrádek a kapli s rodovou hrobkou na svých pozemcích pod skalou se starobylým kostelem sv. Mikuláše, obklopeným hřbitovem. Zdivo letohrádku se zčásti zachovalo ve zdech hospodářských budov. Ty sloužily v nové době místnímu zahradnictví a před rokem 1989 jako sklad kabelů. Budovy definitivně zanikly počátkem 21. století s výstavbou malého sídliště s neobvyklou adresou: U Ježíška.

Soška Pražského Jezulátka i dnes shlíží z oltáře na každého, kdo navštíví kostelík U Ježíška.

Neposlušný synovec

Hellferovu barokní kapli vystavěl zkušený plzeňský stavitel Ondřej Kondel. Zasvěcení Nejsvětějšímu jménu Ježíš ilustruje i výzdoba barokních kleneb. Plzeňský malíř František Julius Lux zde vymaloval dva anděly vznášející se kolem Ježíšova srdce, korunovaného trním, nebo Pannu Marii jako přímluvkyni klečící v přítomnosti dvou andělů na oblacích.

I když Pavel Helffer zapřísahal v závěti svého synovce Jana Antonína Hellfera, děkana v České Kamenici, odkud rodina pocházela, prosbou o péči a zachování kaple i gruntu, k čemuž dal zřídit fundaci obstarávanou plzeňským magistrátem, byla již roku 1770 kaple prodána. Poté ji v roce 1776 získali i s letohrádkem Jakub Vilém Seitz, plzeňský zvonař, a jeho žena Anna, vdova po plzeňském zvonaři Pernerovi.

Zvon, odlitý o rok později, visí ve vížce kostelíka dodnes. Velkou péči věnoval místu Annin syn z prvního manželství Petr Pavel Perner, který dal mezi lety 1806 1807 původní kapli rozšířit plzeňským stavitelem Antonínem Barthem. Rozšířena byla i původní krypta a kostelík, který přečkal rušení svatyní za reforem Josefa II., se stal místem potěšení i hrobkou rodu zvonařů Pernerových.

Nicméně, již v roce 1870 musel z finančních důvodů kostel s gruntem prodat Robert Perner rodině Divíškových, kteří kostelík vlastnili až do roku 1948. Od této rodiny, která památku zrestituovala roku 1992, získalo později kostelík město Plzeň. Památka také několikrát stála na pokraji zániku. Po vyloupení v roce 1933 zmizela část vybavení i soch z kostelíka.

Ohrožení a zázrak

Tehdy vznikla jednota pro záchranu svatyně. Podruhé byl kostelík ohrožen v 80. letech 20. století, kdy byl uzavřen. Nevhodnou úpravou okolí zatékala přímo do kostelíka voda. Přes louži v předsíni se chodilo po prknech do prostoru bohoslužeb. Kostelík se stával terčem zlodějů. 

S koncem tisíciletí ale jakoby přišel zázrak. Občanské sdružení pro obnovu památek Rokycanska a okolí se zasadilo o zrestaurování kostela. 

Díky sousednímu sídlišti, dokončenému roku 2008, je kostelík stále na očích. Plzeňané se k Ježíškovi učí chodit na koncerty a kulturní akce.

David Růžička