A jaký má recept na vitalitu? „Jsou to tři věci. První je, že můj otec se dožil jednadevadesáti let, takže máme dlouhověkost v rodině. Toulal jsem se po Africe a Jižní Americe a tam působí velká energie, která pomáhá,“ konstatuje Zikmund. Navíc stále pracuje rukama.

„Mám zahradu, která je téměř hektarová. Teď jsem třeba nedávno odvezl sto padesát koleček zeminy. Když už se mi nechce psát, mám pětici kamarádů. Ti se jmenují kosa, hrábě, krumpáč, lopata a vidle,“ směje se jeden z legendární cestovatelské dvojice Zikmund – Hanzelka.

Na otázku, zda by mohl přidat nějakou příhodu, kterou při svých toulkách zažil, nejprve řekl: „Příhod je poměrně hodně, protože cestovatel, který je nedokáže vyhledat, tam nemá co dělat. Pak už jste tak vycvičený, že příhody už chodí za vámi,“ dodává.

Při nápisu Pygmejové, který v zoo uviděl, si vybavil příhodu, která se stala v tehdejším Belgickém Kongu. „Bylo fantastické takové lidi potkat. Dali jsme jim jako dárek sůl, které měli nedostatek. A také nám bylo doporučeno, abychom jim dali tabák a cigarety. Měli z nich velkou radost. Tabák ale vysypali a smísili se solí a potom to s obrovskou rozkoší jedli,“ vypráví. Nebezpečnou situaci pak se svým kolegou zažil nedaleko od tohoto místa, kde začínala obrovská rezervace. „Chtěli jsme vyfotografovat hrochy, kteří žili v místním jezeře. Jeden z nich se za Jirkou rozběhl. I kdyby tam byl náš kamarád Emil Zátopek, neutekl by mu. Naštěstí jsme s sebou měli průvodce, belgického náčelníka rezervace, který duchapřítomně roztáhl ruce a začal řvát. Pak nám řekl, že kdyby se nám něco podobného stalo, nikdy nemáme utíkat. Protože by nás zvíře vždycky dohonilo. Je třeba zaútočit,“ doplňuje.