Malá severoplzeňská vesnička Potvorov byla ještě za dob Plaského a Rabštejnského panství rozdělěna vejpůl a každá polovina náležela jinému správnímu obvodu. Na původní hraniční sloup ve středu obce, zvaný „Nifňaf“, se doteď jezdí dívat turisté a historikové.

Od roku 1993 stojí v potvorovském čele starosta Josef Cepek.

To už je pěkná doba, co v Potvorově starostujete. Budete v letošních volbách na tento post opět kandidovat?
Ano, budu. Jsou tu rozběhnuté věci, které chci dodělat, než starostování přenechám někomu jinému. Když už to člověk jednou začne dělat, tak od rozjeté věci neutíká. Tedy alespoň já ne.

Co konkrétního hodláte dokončit?
Od listopadu jsme spustili zkušební provoz nově vybudované kanalizace pro část obce a zatím běží bez problémů. Je dokončena i čistírna odpadních vod a já bych chtěl do kanalizační sítě i na čističku připojit co nejdřív další třetinu obce.

Kromě vykonávání úřadu starosty také normálně pracujete. Je to hodně náročné?
To víte, každý to tu děláme po práci v našem volnu. Já i všichni členové obecního zastupitelstva. Je nás tu devět chlapů, jen jednou za celou dobu, co jsem na úřadě, byla mezi námi i jedna žena. Ta pak ale musela kvůli střetu pracovních zájmů odstoupit. Časově je to hodně náročné kloubit zaměstnání v ČSAD a pak ještě zastávat funkci starosty. Přesto však své koníčky nezanedbávám. Po práci nebo o víkendech kupříkladu jezdím na kole.

Co vnímáte jako největší a nejzásadnější akce v obci za dobu vašeho starostování?
Za vůbec největší počin ve své kariéře považuji vybudování již zmíněné kanalizace a čistírny odpadních vod, na které jsme dostali osmimilionovou dotaci z Evropské unie. Sám jsem tehdy dával žádost dohromady a byly to vůbec první peníze, o které jsme unii žádali.

V čem Potvorov vyniká a co byste zde ohodnotil kladně?
Máme tu spoustu šikovných řemeslníků. A také bych rád zmínil Pražana, doktora Vojtěcha Martínka, který má u nás chalupu a ordinuje v Kralovicích. Zasloužil se o výsadbu zeleně kolem obce a vlastníma rukama zde vysázel stovky stromů. Z vlastní iniciativy se také chopil opravy křížků v okolí a připravil vše potřebné k jejich zrestaurování. Dále jsem rád, že k nám jezdí turisté za památkami. Jejich nejvyhledávanějším cílem je románský kostel svatého Mikuláše, který se řadí mezi nejstarší v Čechách.

Máte zde ještě nějaká další turistická lákadla?
Kolikrát se tu staví cyklisté a ptají se na sakrální stavby v okolí, jako jsou třeba křížky v polích, a fotí si je. Nebo třeba náš hraniční sloup „Nifňaf“ v půli obce. Druhou světovou válku přežil jen díky místním lidem, kteří jej schovali na dno rybníka. Sloup bývá také velmi častým objektem na fotkách, které si návštěvníci z Potvorova odváží s sebou.

Co říkáte na plánovanou restauraci a pokoje na pronajímání v prostorách židovského domu?
Byl to objekt na spadnutí. Kraj ho chtěl dát do vlastnictví obci, ale pan Vosyka se nabídl, že si ho koupí a zrekonstruuje. Dům tím zachránil před dalším chátráním a my jsme za to rádi. Souhlasím i s jeho využitím, protože by to mohlo přilákat další turisty.

Vnímáte i nějaké záporné stránky ve vaší obci?
Určitě. Jako malá obec nemáme dostatek peněz, a tudíž máme omezené možnosti. Například vyžití pro děti je minimální. Dále tu není dostatek pracovních příležitostí, jediným větším zaměstnavatelem je zemědělské družstvo. No a co se týče dopravní obslužnosti, tak ta je hodně špatná. Ráno lidi odjedou a vrátí se až večer.