Robert Houdek (ODS)

Je mu 39 let, má manželku Petru a syna Roberta a Dominika

Vystudoval střední školu ekonomického směru

Loni dokončil bakalářské studium politologie, teď pokračuje na Metropolitní univerzitě Praha – Mezinárodní vztahy a evropská studia

V ODS je od roku 2001

Asi v polovině minulého volebního období nahradil v městské radě radního pro bezpečnost Karla Palečka, rezort mu zůstal i po loňských komunálních volbách

Předtím pracoval v Plzeňském servisu,s.r.o., kde zastával funkci ředitele společnosti.

Kancelář na radnici i asistenta Antonína Daniela zdědil po svém stranickém kolegovi z ODS Vladimíru Tichém. Zůstává v představenstvu Plzeňské teplárenské a ve volném čase nejraději sportuje. Léta dělal judo, později hokej. Na hřištích nebo ledové ploše se často pohybuje i dnes se svými dvěma syny.

Byl jste radním pro bezpečnost, památkovou péči a ve své gesci jste měl i Plzeňskou teplárenskou. V tomto volebním období vám však zůstala už jen bezpečnost. Necítíte se ošizen?
Ne. Památková péče byla přiřazena náměstkyni pro kulturu, což je logické, a teplárna zas technickému náměstkovi Petru Rundovi. Je to kvůli výstavbě spalovny, kterou chce teplárna stavět, a celá problematika teď bude spadat pod investičního náměstka primátora.

Přesto zůstáváte v představenstvu teplárny. Je už víceméně zřejmé, že se v budoucnosti spojí s některým velkým energetickým kolosem.
Teplárna opravdu hledá asi půl nebo tři čtvrtě roku strategického partnera. Myslím, že to je správné, a byl jsem pro to i v představenstvu, když se o tom hlasovalo. Potřebuje ho, aby i nadále byla v Plzni slepicí, která snáší zlatá vejce. V případě, že ho neseženeme, je otázka, jak dlouho to tak ještě bude. Partner musí umět zajistit firmě uhlí, se kterým jsou v současné době problémy, a pak by měl umět zajistit odběr elektrické energie, kterou Plzeňská teplárenská vyrábí. Bez prodeje a bez zajištění odbytu elektřiny ztratí teplárna tu hodnotu, kterou má. Teplárna by zfúzováním zvýšila svoji hodnotu. Spojila by se s někým, kdo by měl stejně jako ona zájem na prosperitě. Partner by jistě udělal všechno pro to, aby se od teplárny vykupovala elektrická energie za co největší peníze. Město si samozřejmě musí ponechat poslední slovo o ceně tepla.

To zní téměř ideálně. Jednali jste i s někým jiným než s Energetickým a průmyslovým holdingem spojeným s J&T, který si už v Plzni koupil Plzeňskou energetiku?
Pokud vím, vedení teplárny jednalo i s jinými subjekty, například se zástupci ČEZ nebo Dalkií, ale ti nabídku teplárně nepodali. Energetický a průmyslový holding ano. Konečné rozhodnutí o tom, s kým, zda a za jakých podmínek se nakonec teplárna spojí, bude na městských radních a na zastupitelích.

Teplárna chce ale stavět spalovnu. A začíná se mluvit o tom, že v Plzni zaplatí opravu fotbalového stadionu. Co na to strategický partner? Co když bude mít vlastní investiční plány, se kterými bude muset město souhlasit, a například neopravený stadion ho nebude vůbec zajímat?
Zatím je 100% akcionářem město Plzeň. Oprava stadionu je jednorázovou investiční akcí, se kterou by se měl strategický partner vyrovnat. Spalovna je strategický záměr a v rámci eventuální fúze se bude muset potenciální partner s tímto záměrem smířit. Jde o strategický a kvalitní záměr, a tak se nepředpokládá, že s tím potenciální partner bude mít problém. V budoucnu je to pak vždy o dohodě akcionářů.

Pojďme se vrátit k bezpečnosti. Jak je na tom Plzeň v této oblasti?
Myslím si, že Plzeň patří v republice k těm bezpečnějším městům, nijak se nevymyká. V každém městě jsou samozřejmě lokality, kde jsou problémy, ale tomu se asi nikdy nevyhneme.

V Plzni to jsou hlavně oblasti kolem vlakového i autobusového nádraží, ale například i jediná pěší zóna v centru města, ulice B. Smetany. Obchodníci kolem ní zesilují mříže a upozorňují na skupinky existencí, které u nich kradou za bílého dne.
Řešíme to. Ještě na konci loňského roku se nám podařilo navýšit rozpočet městské policie a posilujeme právě v těchto lokalitách hlídky strážníků. Vznikla strážní služba střed, která se bude pohybovat v místech kolem nádraží a v ulicích přilehlých k náměstí, kde jsou problémy. Bylo kvůli tomu přijato dvacet nových strážníků.

Budou ale skutečně chodit v ulicích? Radnice se snaží zvlášť v posledním roce vytlačovat z centra auta bez parkovacích lístků za stěrači a vlastně jedinou pákou jsou pokuty a odtahy, které se bez strážníků neobejdou.
Není to tak. Městských policistů je asi 290, denně jich je ve službě zhruba čtyřicet a jen asi čtyři nebo pět z nich nasazují botičky. Jenže oni jsou nejvíc vidět, vedle je auto, které bliká, takže se zdá, že strážníci nedělají téměř nic jiného. Botičkářů si všimne každý. Nově přijatí strážníci se budou pohybovat pěšky po středu města a řešit problémy lidí na ulici. Na druhé straně i nasazování botiček je důležité, řidiči si musí uvědomit, že když zaparkují v centru, musí za to zaplatit. Já když jedu tramvají, také si automaticky koupím lístek.

Vy jezdíte po městě tramvají?
Tak, ne často. Ale sem tam tramvají jedu. (smích)

Kolik peněz dostala letos městská policie na svou činnost?
Městská policie má letos 144 milionů korun. Je to 11 milionů korun více než v roce 2010.

Vloni jste dokončil studium politologie a mezinárodních vztahů na Západočeské univerzitě a máte titul bakalář. Budete pokračovat?
Ano, pokračuji v magisterském studiu, ale na Metropolitní univerzitě v oboru Mezinárodní vztahy a evropská studia. ZČU neotevřela můj obor v kombinované formě a já na denní studium chodit nemůžu.

Co vlastně děláte, když neúřadujete na radnici nebo nejste ve škole?
Nejspíš lítám někde po hřišti s jedním ze dvou synů. Starší čtrnáctiletý Robert hraje golf, mladší desetiletý Dominik zase hokej. Já jsem do svých dvaceti let vrcholově sportoval, dělal jsem závodně judo, v dorostenecké kategorii jsem byl třetí na republikovém mistrovství. Dřív pro mě představoval sport osmdesát procent mého života. Dnes se věnuji hokeji, s rodinou jezdíme často lyžovat a v létě hodně času trávím se synem na golfovém hřišti. Snažíme se jednou za rok na týden „odložit“ děti k babičce a dědečkovi a se ženou odjet někam daleko, kde není e-mail a nefunguje tam žádný mobilní telefon.