Na své si samozřejmě přišli i příznivci legendárních československých aerovek. S jednou takovou 82letou krasavicí na trať z Dobřan do Dýšiny vyrazil Vladimír Techl ze Starého Plzence.

Na dobřanské náměstí i s vnukem Oliverem na sedadle spolujezdce přijeli v devět hodin, z Plzence vyrazili čtvrthodinu předtím a cestou ještě vzali benzin. Se staženou střechou se jelo prostě krásně. „Je to Aero 1000, rok výroby 1933, 998 kubíků. Už je dvakrát po renovaci, doma ji mám čtyřicet let," popsal řidič svůj vůz.

Když si Vladimír Techl aerovku kdysi pořizoval, úplným veteránem ještě nebyla a spíše než obdiv ostatních budila hlavně pozornost zákona. „Koupil jsem ji jako študák, prostě jako auto na ježdění. Tenkrát mě pořád honili policajti. Že auto nemá hydraulické brzdy, že to nemá to a to… Hon na čarodějnice, řekl bych," vzpomíná.

Na počasí, jaké teď panuje, je kabriolet ideální. Člověk má prý z jízdy pravý požitek. 
„Tenhle závod jezdím každý rok, jednou jsme dokonce vytrpěli vítězství," usmívá se Vladimír Techl.

„Někdy jsme ale celá sestava. Mám totiž ještě jeden vůz a ten řídí syn. Jezdíme po celé republice, kolikrát i na Moravu, kam ale auto vozím na vleku, protože v dnešním provozu jízda není jednoduchá. Výhoda takových závodů je, že místní znají místa, na která se jako obyčejný turista nedostanete. To je na tom dobré," míní. Na otázku, jestli kromě nových míst najdou veteránisté při závodech také nové přátele, už řidič jen odpoví: „My se za ty roky už známe všichni."