Zaměstnavatelé a provozovatelé pracovních agentur si menší zájem vysvětlují hlavně tím, že některá povolání jednoduše ztratila své kouzlo.
Podle Aleny Leščinské z Úřadu práce Plzeň–sever je v okrese největší poptávka po zednících. „Na tohle místo tu máme 50 požadavků. Více než Češi se ale v zednictví pravidelně uplatňují cizinci, podobně jako v dalších profesích, jako jsou manipulační nebo montážní dělníci,“ řekla.
Jsou ale další profese, do nichž se ,nehrnou´ ani cizinci. „Velké poptávky máme od dopravních firem, které hledají řidiče nákladních automobilů. Tady zřejmě platí takový všeobecný trend, že jezdit kamionem už od doby, kdy se do zahraničí můžete dostat zcela volně, není tak přínosné jako dříve. Navíc jde o práci náročnou na čas a samozřejmě poslední dobou i čím dál více nebezpečnější,“ pokračovala.
Číšníci se nehrnou
Zvláštní kategorií pak jsou například číšníci. „U nich se předpokládá, že ovládají cizí jazyky, ale zase je lepší, když jsou Češi. Právě teď máme evidovaných 10 severoplzeňských číšníků – absolventů, zatímco restaurace a hotely z okresů se poptávají asi po 60 lidech,“ dodala Leščinská.
Také o tomto problému jednali v úterý v Plzni zástupci Asociace hotelů a restaurací (AHR), České obchodní inspekce a Krajské hygienické správy. „Člověk už si ani nedělá naději, že sežene kvalitní lidi. Jde o to, aby měl vůbec nějakého číšníka a servírku. Problém je ve školách, náborech i podpoře státu. Navíc služby nepatří mezi dobře honorované profese,“ podotkl předseda AHR Jaroslav Fischer.
Restauratéři podle Fischera často zacvičují zcela nevyučené lidi. S tím souhlasí i Jakub Šandor, číšník, který pracuje ve Městě Touškově. „Vím o tom, že číšníky a servírky chodí často dělat třeba kadeřnice nebo kuchaři, jako jsem já. Školu jsem skončil asi před rokem a půl a práci jsem hledal asi půl roku,“ dodal Šandor.
