Jak jste přišel na myšlenku postavit si vlastní rozhlednu? To byl vždycky váš sen?
Ale vůbec ne. Ani jsem nezamýšlel něco dalšího tady budovat. Měl jsem ale kolem sebe partu kamarádů, kteří dělali historický šerm a ti sháněli nějakou zříceninu, tvrz nebo hrad, který by si upravili a měli tam zázemí pro svoje aktivity a kde by předváděli svoje vystoupení. Ale to, co se nabízelo, bylo mimo naše možnosti. Tak jsem navrhl, že mně zbyly nějaké cihly a že mám nad vesnicí pozemek, tak proč si rovnou nepostavit něco svého a v historickém stylu.
Dobře, ale proč zrovna rozhledna? Nebyl by jednodušší nějaký menší objekt?
Rovnou jsme si řekli, že nebudeme stavět zříceninu, to by byl nesmysl. Raději postavíme něco, co bude víceúčelové a na tomhle vyvýšeném místě se přímo nabízelo udělat rozhlednu. A tak jsme se do toho všichni pustili. Sám bych se do toho tedy nepouštěl ani náhodou, ale kluci mně s tím rozjezdem strašně moc pomohli, bez nich bych to nedal. Udělat projekt, vyběhat povolení, shánět materiál.
Toho materiálu bylo zapotřebí asi hodně, za co a kde jste jej nakupovali?
Kdepak, nekupovali jsme ani cihlu. Jezdili jsme tu po okolí po bouračkách a rozebírali staré rozpadlé stodoly. Dalo to práci, vždycky něco rozebrat, očistit, přivézt. Shánění materiálu nám trvalo dva roky.
Vraťme se ale k té zvláštní podobě rozhledny. Co vás k ní inspirovalo?
Inspirovaly mě hlásky římského opevnění, kterému se říká Limes Romanus. To vymezovalo hranice římského impéria a podobné stavby jsou k vidění třeba v Německu. Hodně nám pomohl architekt Petr Šneberk, který udělal studie, skici i projekt. Se stavbou jsme začali v roce 2015, to se udělaly výkopy a základy, a pak se pokračovalo po chvilkách dál, jak jsme kdo mohl. Kolaudovalo se to loni v létě.
A co ta parta šermířů? Mají teď kde vystupovat. Už se tu nějaké představení odehrálo?
No jak už jsem říkal, kluci mně hodně pomohli, hlavně s tím zděním, ale jak to tak chodí, časem se jako skupina rozpadli. Když to bylo rozestavěné tak na půl, přišly rodiny, děti, kariéry. Řekl jsem si ale, že to tady tak nedostavěné nenechám a dotáhnu to do konce. Dost mně pak při tom pomáhal hlavně brácha Jirka. Ten se toho chytil a jezdil sem, když já už pak neměl čas kvůli rodině. A s ním jsme to zdárně dokončili. Šermíři sem občas přijedou na pivo nebo s dětmi. Jako šermířská parta už se ale nesejdou.
Práce na takové stavbě rozhodně nebyla jednoduchá. Vy sám máte nějaké stavební vzdělání?
Já mám stavební průmyslovku, což je velká výhoda, že jsem z branže. Brácha je vyučený zedník, a když jsem měl rodinné povinnosti, tak jsem tu třeba namíchal maltu a běžel domů a brácha, který je sám, tady do večera nahazoval.
play_fill
Jak vzniklo jméno rozhledny? Předpokládám, že to má souvislost s vaším příjmením.
Název nepochází, jak by se mohlo zdát, z mého jména. Ale protože se té chalupě, co jsem tu kdysi koupil, říkalo U Štěpánů, což byl mimochodem bývalý konzum, tak pár místních mně od té doby říká Štěpáne. Když jsme hledali pracovní název pro rozhlednu, nejprve padaly takové návrhy jako Chaloupka nebo Římanka, ale nejlíp vyšla Štěpánka. Ale ta už je v Jizerských horách, to je historická stavba, tak jsme si řekli, že to odlišíme a bude to prostě Chalupská Štěpánka.
Jak se na stavbu tvářili místní lidé? Vzali rozhlednu hned za svou?
Lidi koukali zpočátku trochu rozpačitě, co jsem to vymyslel za blbost, ale potom i těm, co se na to zprvu koukali skepticky, se to pak zalíbilo. Samozřejmě občas někdy někomu vadí, že je tady větší ruch a je špatně neprůjezdná obec, protože sem jezdí víc a víc lidí se na rozhlednu podívat. Ale na druhou stranu oceňují, že jsou tady akce, které tady pořádám pro děti a sešlosti pro místní lidi. Všechno má svoje pro a proti.
Takže místní si sem cestu našli. Pomohla nějak i obec?
Samozřejmě ano, od naší obce jsme dostali například prvky na dětské hřiště, pomohl i Plzeňský kraj nebo obec Merklín, ta má velké lesy, a tak nám poskytli dřevo. A od dalšího sponzora jsme dostali třeba střešní krytinu za výrobní cenu a takových věcí bylo víc.
Když jste se zmínil o dětském hřišti, to bylo také v plánu nebo vzniklo dodatečně?
Nápad udělat tu něco pro děti vznikl až později. Po dokončení hlavní stavby byl čas a protože sám mám tři děti, tak mně to tu připadalo jako ideální místo pro hřiště a různé akce. Ať už s dětmi nebo bez nich.
play_fill
Vypadá to, že jste se hodně soustředili na zábavu pro děti. Co tu u vás kromě rozhledny najdou?
Jezdí sem třeba školní třídy, můžou tu i přespat ve formě takového turistického ubytování. Kromě hřiště tu dělám i promítání filmů, různé bojovky jako je hledání pokladu a podobně. Prostě vyhlásím akci pro děti, včetně těch z okolí a kdo přijede, ten se zúčastní. Někdy je to deset dětí, někdy i 250 lidí. To když tu třeba byl historický víkend s Římany.
Co plány do budoucna? Chystáte ještě něco nebo už se do dalších věcí pouštět nechcete?
No nenudím se. Nutná je neustálá údržba, vylepšování a dodělávky, jak na rozhledně, tak na hřišti. A ještě chci v srpnu udělat dětský tábor, svým charakterem to bude něco mezi pobytovým a příměstským. Ale nemám kapacitu tu hlídat 40 dětí, takže to bude spíše formou akcí po okolí. Přijedou kamarádi a bude to i pro veřejnost a kdo přijede, tomu poskytnu třeba i stany. To by mohli uvítat rodiče s dětmi, ty se tady snadno zabaví. Je tu klid, takový konec světa, žádné silnice. Děti, když se tu vypustí, tak tu mají obrovský prostor a svobodu. Nedávno jsme se tu taky pustili do stavby hliněné pece na pečení chleba a pizzy. Spodek je normálně vyzděný a hořejšek, jak se to dělalo dřív, je hlína, jíl, sláma a písek. Snad to bude fungovat, dělali jsme to metodou pokus omyl, ještě to teď vysychá. Vyzkoušíme to někdy v srpnu na tom dětském táboře.
Zajímavostí jsou určitě i takzvané větrné harfy. O co jde?
Větrné harfy jsou vlastně ocelové struny natažené mezi stožáry. Fungují jako struna na kytaře a v rámci své bakalářské práce je tu instaloval jeden student. Když fouká vítr, tak to krásně rezonuje a hučí. Každá struna je jinak naladěná a vzájemně se doplňují. Ale zrovna tyhle větrné harfy potřebují po letech opravit. Do toho se pustíme v září. Kromě toho tu máme i repliku eneolitické polozemnice, kterou tu v rámci své diplomové práce postavila moje kamarádka Jana Valešová z Holýšova.
Co veřejnost? Může se sem na rozhlednu přijet podívat kdykoliv?
Hřiště je otevřené pořád, rozhledna o víkendech. Když jsem tady, tak ji ráno odemknu a večer ji zamykám. Jinak v týdnu na zavolání půjčím klíče. Vstupné je dobrovolné do kasičky, jak kdo chce podle chuti a tu lidé zatím mají. Líbí se jim ten příběh, asi neznají moc takových bláznů, kteří by se do něčeho takového pustili.
