Členy seriálového týmu plzeňské kriminálky jsou mimo jiné Berenika Kohoutová a Vladimír Polívka. Jak byste charakterizoval postavu kapitána Jakuba Lepšího?
Každou roli si vždycky snažím pojmenovat jedním slovem. U něj je to „poctivý". A druhá věc je, že přes to nejede vlak. Někdo mi řekl, že je naivní myslet si, že existuje poctivý policista, ale já si myslím, že nezáleží na tom, jestli byl nebo bude, ale na tom, co je v ten daný okamžik. A my natočili film o okamžiku policistů, kteří dělají tu práci tak, jak chtějí. Myslím, že Honza Hřebejk dosáhl toho, že i když to ve scénáři nebylo, zdůraznil určitý druh morálních hodnot.

Hrajete benjamínka v týmu. Bylo to poznat i při natáčení?
Sešla se tam parta profíků a pro mě to byla velká zkušenost. Šel jsem na natáčení z Národního divadla po třech měsících nejtvrdšího zkoušení ve svém životě. Byl jsem podvyživenej, vyčerpanej a taky demoralizovanej. Pravda je, že jsem to divně roztočil a nevědomky si vybudoval pozici benjamínka, protože jsem nebyl schopnej se první dva tři dny soustředit.

Jak se vám v Plzni natáčelo?
Točili jsme tu exteriéry, ale zdaleka tu nejsem poprvé. Hrál jsem tady divadlo a to tu hraju raději, než točím.

Pracoval jste s někým z týmu už dříve?
Potkal jsem se předtím jen s Berenikou Kohoutovou a kameramanem Asenem Šopovem. Okruh lidí v ateliérech České televize je úzký, ale tohle byla poměrně svěží parta. Hlavně Honza je profík, který to vidí s nadhledem. Koukne a řekne: 'Víš co, tohle neřekneš ty, ale Berenika.' Škrtne mi rázem sedm vět a dá mi sedm jiných, které měla říct Berenika. A řekne: 'Za pět vteřin jedem, přečti si to.' Takováhle hrubá nadsázka je pro mě skoro osudová – když mi někdo škrtne větičky. Já neoplývám talentem, já to mám naučený, to pro mě není sranda. (smích) To je jeho realita a podle toho ten seriál vypadá. Surový, žádné stříkačky v laboratoři, žádná krev, která protéká pod stolem. Ne, jsou to lidské osudy jeden vedle druhého a to je hezký.