„Do kroužku chodím už čtvrtým rokem a musím přiznat, že se na ty pátky vždycky moc těším. Žiji sama, tak je to pro mne takové zpestření," svěřuje se téměř osmdesátiletá Plze-ňanka Helena Malá, která se potýká s nedoslýchavostí.

Už více než 30 let se v Plzni schází kroužek zručnosti pro osoby se zdravotním postižením. Ženy se v něm učí plést, vyšívat nebo třeba háčkovat. Nejenže to účastnice moc baví, ale jejich výrobky jsou navíc velmi užitečné. Pletené či háčkované ponožky a čepičky totiž posílají na plzeňskou neonatologii a do dětského centra.

Ženy se scházejí každý pátek ve 14 hodin. Uvaří si kávu, dají si něco dobrého na zub a pustí se do práce. „Na kroužku strávíme tři až čtyři hodiny," odhaduje vedoucí Hana Poláková, která prodělala tři operace páteře. Přesto je velmi zručná a ráda pomáhá i ostatním.

Kroužek, na který ženy dojíždějí až z Třemošné nebo ze Žihle, se však věnuje nejen pletení a háčkování. „Každý si může dělat, co ho baví. Někdo paličkuje, jiný maluje, ale prostě se vždycky sejdeme a je nám spolu dobře. Při práci si hezky poklábosíme, ale také si předáváme nové rady a nápady," popisuje Poláková.

Asi největší zkušenosti má dvaaosmdesátiletá Marie Englmanová, která do kroužku chodí už od roku 1983. „Háčkuji a pletu i doma, v kroužku se spíše vzájemně učíme novým věcem. Čerpáme z časopisů a knížek a vymýšlíme, co bychom ještě mohly udělat. Jsme bezvadná parta," chválí své kolegyně pamětnice. „Máme však i jiné zájmy. Třeba když někdo přinese na ochutnání buchtu nebo koláč, tak se hned vyptáváme na recept," směje se Marie Engelmanová.

Ženy se totiž snaží vyrábět i jiné předměty. „Uháčkovala jsem takového malého ježka a teď chci vyrobit dalšího," prozrazuje paní Helena.

Velký úspěch mají pořádané výstavy. Konají se několikrát do roka a jsou určeny široké veřejnosti.