Přesto jsou činžovní dům v Jateční ulici (dříve i v Duchcovské), okolí tzv. Placu kolem Plachého ulice na Jižním Předměstí nebo část Petrohradu evidentně místy, kde se žije prostě jinak, platí tam jiná pravidla a zvyky. Charakterizuje je chudoba, zoufalý stav městských domů a jejich společných prostor, ohromná nezaměstnanost, drobná kriminalita. A taky nízká vzdělanost, vyšší drogová závislost a drtivá převaha Romů. „Přesto si nemyslím, že jsou to ghetta v pravém slova smyslu, tak se dají nazývat některé části na severu Čech, rozhodně ne místa v Plzni,“ zdůrazňuje náměstek primátora Miloslav Šimák.

Zcela jistě to jsou ale hodně špatné adresy, kterými se jejich obyvatelé rozhodně nechlubí. „Když hledají práci, neuvádějí, že bydlí na Jateční, v Plachovce nebo dříve v Resslově ulici. Taxík vám do těchto míst taky mnohdy nepřijede. Není to prostě nejlepší adresa. Lidé se na ně dívají často s pohrdáním, znevýhodňuje je to,“ je přesvědčený Jakub Václavů ze společnosti Tady a teď.

Z mapy vyloučených lokalit zmizela alespoň zčásti Strážnická ulice a vystěhovaný dům v Resslově ulici v centru města, přesto problém pochopitelně nezmizel. Lidé na okraji společnosti, v drtivé většině Romové, se pouze přesunuli jinam. Zaplnili některá místa u nádraží Jižní Předměstí, další odešli do ubytoven. „Třeba v Lobezské ulici je ubytovna plná Romů. Po odlivu cizinců se tam nastěhovali právě oni,“ upozorňuje Václavů. Neutěšený prostor u Jižního Předměstí také obývají z velké části Romové.

Na Plac se valí drogy

Tzv. Plac je nebezpečný kvůli zvýšenému počtu drogově závislých, kteří nacházejí ve zdevastovaných domech ideální místo pro aplikaci drogy. „Do některých míst v domě raději nechodím, protože tam bývají feťáci. Je to tím, že máme poničené vstupní dveře. A nejsme sami,“ popisuje stav v Plachého ulici Ladislav Bílý. Jeho slova potvrzuje Jakub Václavů. „Je pravda, že tzv. Plac je výrazně drogově zamořený.“

Možná nejhorším místem je Jateční ulice v Doubravce. Tam ale počet obyvatel činžovního domu postupně klesá. „Tím prostorem má vést komunikace, svoje záměry tam mají i dráhy. Proto se Jateční ulice postupně vyklízí,“ potvrzuje náměstek primátora Miloslav Šimák.

I tam se někteří obyvatelé cítí jako v pasti. „Moji rodiče tady bydlí více než dvacet let. Šanci odejít jinam ale nemají,“ tvrdí dívka, kterou včera Deník oslovil.

Malé místo velkých

Město drží v současnosti více než tři tisícovky obecních bytů. „Tento počet by měl být přibližně zachován, bytový fond by se ale měl restrukturalizovat. Znamená to prodej velkých bytů o velikosti kolem 90 čtverečních metrů a naopak získání malometrážních bytů, které by měly být stroze vybavené,“ nastiňuje svoji představu Miloslav Šimák.

S tímto trendem by souhlasil i Jakub Václavů z neziskové organizace. „To, že jsou v nabídce většinou velké byty, je rozhodně problém, posun k menším bych určitě uvítal,“ říká Václavů. Velké byty jsou i kvůli tomu, že město několik let využívá maximální možnosti jejich zdražení, pro nájemníky finančně náročné. „Některé vyjdou na osm devět tisíc korun, navíc nejsou po rekonstrukci, takže jsou i energeticky velmi náročné. Problémem jsou třeba velké doplatky za vodu, protože v domě je pouze společný vodoměr,“ upozorňuje Václavů.

„No to mě taky štve. My vodou šetříme a potom se spotřeba rozpočte na všechny. Přitom v domě bydlí spousta ´černých duší´ a my za ně doplácíme velké peníze,“ stěžuje si Ladislav Bílý.

Náměstek Šimák slibuje za zvýšené nájemné investice do bytů. „Souhlasili jsme (rozuměj sociální demokracie pozn. aut.) se zvýšením nájemného v městských bytech za předpokladu, že vybrané prostředky se vrátí do bytového fondu a částečně pokryjí náklady na restrukturalizaci,“ upřesňuje radní. A zmiňuje konkrétně i tolik diskutované vodoměry. „Tam, kde to bude technicky možné, samostatné měřiče pro každý byt nainstalujeme,“ dodává.