Kozí dech, splašené trubky, fichtl nebo dachl. Těmito a mnoha dalšími názvy označují své dvoukolové miláčky majitelé malých motocyklů o objemu motoru do padesáti kubických centimetrů. Řada z nich vyrazila o víkendu do Záluží u Chotěšova na jižním Plzeňsku, kde se jel už třetí ročník Mistrovství světa těchto neobvyklých strojů.

„Myšlenka uspořádat takovýto závod, má svůj původ ve Stodě, kde se původně jezdila mopediáda na atletickém okruhu,“ řekl Deníku hlavní pořadatel závodu Jan Šmidingr. Závodníci museli hned desetkrát objet okruh o délce 1,2 kilometru. Vítězství si nakonec odnesl v kategorii standard František Krupauer, vítězem třídy speciálů se stal Jan Blahovský starší. Průměrné stáří motocyklů, které musely okruh hned desetkrát absolvovat bylo přitom kolem pětatřiceti let.

Jedním z návštěvníků, kteří na malé motocykly nedají dopustit, byl i Jaroslav Špetka z Blovic. On sám v garáži důsledně opečovává přes třicet let starý moped značky Puch. „Přišel jsem k němu náhodou,“ popisuje vznik své záliby Špetka. „Když jsme po revoluci jezdili pracovat do Německa, zdili jsme konírnu jednomu sedlákovi. Vzadu měl takovou malou dílničku a tam tahle motorka pod nánosem prachu stála. Napadlo mě, že by se mi doma hodila k ježdění pro pivo. Koupil jsem ji od něho tenkrát za sto marek a doma ji začal dávat dohromady,“ říká dnes už zapálený mopedista.

Rekonstrukcí stroje z roku 1974 strávil podle svého odhadu už asi pět set hodin. „Nechal jsem si pochromovat blatníky, kryty tlumičů, i nádrž a časem se mi podařilo sehnat dostatek dobové dokumentace na to, abych moped uvedl do stavu, v jakém se v sedmdesátých letech prodával,“ popisuje Špetka s tím, že dnes už by ho neprodal ani za desetinásobek kupní ceny.

„Manželka si nejdřív klepala na čelo, ale když viděla, že se k mopedu tulím víc než k ní, pochopila, a dokonce mi koupila speciální motorkářské brýle,“ směje se muž, který prý až do svých čtyřiceti let věděl o motorce jen to, že má dvě kola.

Na start zálužské Grand Prix se nepostavil. Jednak je mu prý líto mopedu a ve svých osmapadesáti letech už závodnické ambice nemá. „Jsem tu hlavně proto, abych okoukl ostatní modely. Když jsem dal tenhle kompletně do kupy, zjistil jsem, že mě to pořád táhne do garáže a já už vlastně nemám co dělat. Tak si říkám, že si možná ještě jeden podobný moped pořídím,“ uzavírá Špetka.

Ze všeho nejraději by prý do své garáže zaparkoval co nejstarší model mopedu Jawetta, který se v tehdejším Československu vyráběl už od roku 1956.