„Pocházím od Kyjeva. Cesta do Plzně trvala několik dnů. Naštěstí jsem se sem dostala i s mými dvěma dětmi v pořádku, manžel zůstal a bude bojovat,“ řekla Deníku se slzami v očích mladá žena, která se představila jako Alina. „Zvažovali jsme, jestli odejít, ale ten strach o děti mě donutil. V Plzni mám kamarádku s manželem, která mě i s dcerami ubytuje. Co bude potom, nevím. Chtěla bych se ale vrátit co nejdříve domů,“ sdělila.

Podle ní válku nejhůře nesou právě děti. „Život se nám změnil tak rychle. Všechno, na co byly zvyklé, je pryč. Nemáme nic. Pořád se ptají, kdy uvidí tátu. To já nevím, možná nikdy,“ plakala žena.

Zhruba padesátiletá Maria čekala před Priorem po vyřízení potřebných dokumentů na sestru, u které od neděle pobývá. Pochází z Černihivské oblasti na severu Ukrajiny. Manžel a její dva dospělí synové zůstali ve vlasti a bojují. „Informací o nich moc nemám, jen píšou, že žijí. Je to tragédie. Nejím, nespím, nemůžu se uklidnit. Nechtěla jsem je opustit, ale nic jiného mi nezbývalo, přemluvili mě. Na Ukrajině mám ještě matku, je jí ale přes osmdesát let a na dalekou cestu se vydávat nechtěla,“ popisovala těžkou situaci žena.

Maria dodala, že od známých má zprávy, že Černihiv napadli už i Bělorusové. „Modlím se za všechny každou chvíli, nic jiného nezbývá,“ poznamenala.

Stejně jako mnoho dalších Ukrajinců žena věří, že válka brzy skončí a vrátí se domů. „Nevím, co bych tady dělala. U nás jsem pracovala v administrativě, neumím česky a vše je tady jiné, takže ke své práci se tu vrátit nemůžu. Bude to složité,“ uzavřela.

KACPU zřídil na popud ministerstva vnitra plzeňský krajský úřad ve spolupráci s městem Plzní. Běženci si v něm vyřídí potřebné dokumenty k pobytu, zdravotní pojištění a dle potřeby i ubytování. V Prioru pomáhají hasiči, zdravotníci a neziskové organizace.

Dlouhé čekání

Ve středu od rána tam bylo velice rušno, lidé byli zmatení, chtěli být co nejdříve odbaveni, aby se mohli odebrat do soukromí a odpočinout si po náročné cestě. Většinu uprchlíků přitom tvořily ženy a matky s dětmi. „Už tu čekám s dětmi několik hodin. Vůbec nevím, kdy na mě přijde řada. Pokud se to nebude hýbat, zkusím to zítra,“ reagovala na dotaz Deníku žena ve středním věku.

Pro běžence bylo v centru připravené jídlo, pití, ale také hračky a lehátka k odpočinku. V objektu se pohybovalo hned několik tlumočníků, kteří pomáhali při vzájemné komunikaci mezi běženci a policií či dalšími úřady.

„Ukrajinským občanům se snažíme maximálně vyjít vstříc, ale naše kapacity jsou omezené. Základním úkolem je zjistit, kteří lidé mají zajištěné ubytování a kteří nikoliv. Prioritou je těmto lidem najít bydlení,“ řekl Deníku ve středu dopoledne Petr Kovář, vedoucí odboru cizinecké policie v Plzeňském kraji s tím, že pracovníci centra nejsou schopni v takovém zatížení lidem garantovat dobu, ve které budou odbaveni. „Lidem, kteří jsou ubytovaní, říkáme, ať přijdou, až se situace uklidní. Žádné sankce jim nehrozí,“ doplnil.

Očekává se, že během následujících dnů do Plzně dorazí další běženci, kolik jich bude, však nyní nelze podle Petra Kováře predikovat. „Třeba v úterý po otevření centra jsme od 19 hodin do jedné ráno zpracovali přes sto žádostí. Během dneška to budou další stovky. Policie celou situaci monitoruje a informace si sdílíme,“ informoval ve středu dopoledne.

Konkrétní pomoc

V místě rovněž působí neziskové organizace, které lidem prchajícím před válkou zajišťují humanitární pomoc. Lidé přinášejí oblečení a trvanlivé potraviny, které se hromadí ve skladech.

Podle hejtmana Rudolfa Špotáka je v tuto chvíli důležité zajímat se o konkrétní potřeby ukrajinských občanů, kteří zůstávají ve své vlasti i o ty, kteří přicházejí do republiky. „Co je konkrétně zapotřebí, vždy zveřejňují pracovníci neziskových organizací na svých webových stránkách. Mají omezené kapacity, proto je nutné sledovat to, co je třeba, a nezahltit sklady věcmi, které nejsou teď nutné,“ vysvětlil hejtman. „Chápu, že lidé chtějí pomoci a velmi jim za to děkujeme, ale je nutné, aby ta pomoc byla koordinována a neztratila smysl,“ uzavřel.

KACPU bude fungovat 24 hodin denně sedm dní v týdnu.