O Viktorii Plzeň si čte na internetu pomocí odečítače obrazovky. Fotbalový zápas mu na stadionu musí komentovat kamarád. Šestačtyřicetiletý fanoušek vikoriánů Václav Šindelář je totiž od osmnácti let nevidomý. Hendikepu nepodlehl, udělal si rekvalifikační masérský kurz a nepřestal chodit na sportovní utkání. Nejdříve na hokej a nedávno ho uhranul fotbal. Šindelář je jedním z neznámých hrdinů, jejichž jména budou mít zítra hráči na dresu. Se Šindelářovým jménem nastoupí nejspíš Lukáš Hejda.

S Hejdou se potkal ve středu v Doosan Areně. „Lukáš je borec. Přišel do Plzně a moc nehrál, což muselo být složité. Musí být proto hodně psychicky vyrovnaný, a to se mi líbí. Chtěl bych se ho zeptat, kde začal s fotbalem, jak se mu líbilo ve Spartě. Zeptám se ho, jestli bydlí v Plzni a jak se mu líbí na západě Čech," plánoval před setkáním Šindelář.

Mezi jedenáctku vyvolených hrdinů, jejichž jména budou na zádech viktoriánů, ho vybral klub. „Volal mi to pan Pillár a měl jsem ohromnou radost," řekl fanda.

Úplná ztráta zraku ho postihla v učení nešťastnou náhodou. „Ve třetím ročníku mi kamarád při praxi nechtěně hodil do levého oka kulatinu, když jsem stál u lisu. Nevěnoval jsem tomu pozornost a později se mi oko zalilo krví. V lednu 1988 jsem byl na operaci, ale už bylo pozdě. Potom problémy postihly i pravé oko, do něhož jsem dostal šedý zákal," vysvětlil Šindelář.

Václav byl psychicky na dně, do pohody mu pomohli kamarádi. Přesvědčili ho, aby absolvoval osmnáctiměsíční kurz na maséra a začal vydělávat na živobytí. „Rekvalifikaci jsem dělal ve slovenské Levoči. Musel jsem se naučit prostorovou orientaci a Braillovo bodové písmo. V srpnu 1991 jsem začal pracovat ve stodské nemocnici jako masér na rehabilitačním oddělení, kde jsem zaměstnán dodnes," popisoval Václav.

S jeho hendikepem se pojí i jedna historka, kterou zažil s fotbalistou Pavlem Horváthem. „Když jsem si kupoval jeho knížku a dával jsem mu ji podepsat, tak se Pavel divil, jak může slepý číst knížku," usmíval se Václav.

Mezi své oblíbence řadí Jana Kovaříka. „Hodně o něm čtu. Je to klidný člověk, který podává stoprocentní výkony a dává hezké góly," ocenil.

Na prvním zápase Viktorie byl v roce 2011. Bylo to utkání předkola Ligy mistrů proti Rosenborgu Trondheim. „Kamarádi mě přemluvili, tak jsem s nimi šel. Zanechalo to ve mně velký dojem a na další sezonu jsem si už koupil permanentku," vzpomínal Šindelář.

Postupem času si zvykl i na neznámé prostředí Doosan Areny. „Musel jsem si vytvořit orientační body, což se mi povedlo díky kotli, který je od mého místa napravo. Teď už poznám, kdy hráči nastupují na hřiště. To jsem první zápas nevěděl, protože jsem neznal všechny rituály včetně muziky," poznamenal fanda.

Dění na hřišti mu popisuje kamarád, i když hodně informací vnímá Václav Šindelář sám. Když stadion zahučí, zeptá se kolegy, co se dělo. Pan Václav se vyžívá ve statistikách. „Vedu si databázi, do níž si píšu výsledky, střelce a hodnocení výkonu Viktorky. Za dva roky si totiž na skóre vzpomenete, ale už nevíte, jestli to byl fotbal takzvaně k světu," popsal Šindelář.

Kromě sportu holduje muzice a procházkám v přírodě. „Mám rád rockovou a metalovou muziku. Pobyt v lese mi dělá dobře, protože si tam psychicky odpočinu," vyprávěl.

Čtěte také: Na hřiště nastoupí v sobotu výjimečná jedenáctka Viktorie Plzeň