Problematické čtení a psaní u školáků řeší často psychologické či logopedické poradny. Stačí však individuální přístup, který prý mnoha školám chybí.

„Tyto poruchy je třeba rozpoznat včas a žákovi se individuálně věnovat. Podle ohlasů rodičů však s tímto mají na školách největší problémy,“ tvrdí ředitelka plzeňského studijního centra Basic Gabriela Němečková. Podle ní se s tímto přístupem potýkají zejména venkovské školy.

„Nedávno k nám dorazili rodiče s chlapcem, který byl vyčleněn do dyslektické třídy, ale neustále nosil domů špatné známky a poznámky za vyrušování. Třída dyslektiků byla brána jako ta nejhorší na škole. Chlapci jsme se začali individuálně věnovat a první výsledky byly patrné už za několik týdnů,“ popisuje Němečková jeden z případů. Dokonce se domnívá, že podobných poruch učení u dětí v poslední době přibývá.

Studijní centrum je jediné v Plzeňském kraji, které poskytuje odborné doučování a pomoc žákům s dyslexií a dysgrafií. „Dětem zde například vysvětlujeme, co znamená písmenko, co je to háček nebo dvojtečka a také se učí pracovat se slovníkem. Jedinou podmínkou k úspěchu je, že dítě musí samo chtít, jinak je veškerá snaha zbytečná,“ konstatuje ředitelka.

Podle ohlasů dětí je doučovací škola baví víc než běžná. „Tady nedostávám pětky a můžu se zeptat na všechno, co mi nejde,“ říká Jiří März, který už centrum navštěvuje delší dobu.

Podobnou službu jako studijní centrum poskytují však už i některé plzeňské základní školy. „Nejvíce záleží na rozpoznání poruchy učitelem, ten by si měl všimnout, jak se dítě chová a pracuje. Ovšem neřekla bych, že dyslektických dětí přibývá, naopak si myslím, že přibývá nesoustředěných a nepozorných dětí,“ domnívá se ředitelka 28. ZŠ v Plzni Pavla Jedličková. Jejich škola má pro děti s poruchami učení individuální plán připravený speciálními pedagogy a ambulantní nápravnou péči. Poruchy učení je nejvhodnější zachytit v 2. a 3. třídě ZŠ.