Dýšinské pivní slavnosti tam přilákaly stovky lidí nejen z blízkého okolí. Mezi návštěvníky byl nezřídka slyšet i moravský přízvuk nebo němčina.

Ten, kdo si chtěl slavnosti jaksepatří užít a od každého z pivovarů vzorek ochutnat, na ně samozřejmě nesměl přijet autem. Častým dopravním prostředkem proto byla i kola. Milan a Jitka z Plzně vyrazili do Dýšiny po svých. „Řekli jsme si, že si udělám pěknou procházku. A když dojdeme až sem, dáme si nějakou tu odměnu,“ smál se Milan a poukazoval na poloprázdný plastový kelímek ve své ruce. „Zpátky se nám už ale půjde hůř,“ doplnila ho partnerka.

Slavnosti byly svátkem zejména malých pivovarů – velké značky pořadatelé z občanského sdružení Dopijem a jdem nezvali záměrně. Méně známé, ale neméně kvalitní značky chtěli lidem právě prostřednictvím slavností přiblížit. A podařilo se.

Pozvání přijalo šestnáct pivovarů z České republiky, Slovenska i Německa, k dostání bylo přes třicet druhů piv světlých, tmavých, nepasterizovaných i pšeničných.

„Mě to nevadí vůbec, jsem radši,“ hodnotil akci Karel Rychlý z Rakovníka. „Přišel jsem tu na chuť spoustě velice dobrých piv – třeba pro mě neznámému Krakonoši nebo pivu z Vyškovského pivovaru,“ říkal.

Alena Frausová ze Žatce se zase ukázala být vzornou patriotkou. „Přijela jsem sem na naše žatecké. Je stejně ze všech nejlepší,“ měla dívka jasno.
Po chvíli procházení davem návštěvníků nebyl problém narazit na muže, který už si u každého stánku stačil dát jeden půllitr. „Ty chutě se trochu slily dohromady, ale aspoň jsem si obhlédnul, kde co mají, a další kolo už půjdu najisto,“ popisoval svůj zážitek muž, který si ale nepřál být jmenován.