„Před závěrečnými zkouškami ve třetím ročníku se mě vychovatelka zeptala, jestli budu dál studovat, nebo jestli už pobyt v domově ukončím. Už jsem chtěl být volný a měl jsem domluveno s kamarádem, že spolu půjdeme bydlet,“ popsal Arnošt.

Bydlení nakonec nevyšlo a mladík hledal náhradní variantu. „Našel jsem Dům na půl cesty Bójka (DPC), a tak jsem se tam přihlásil. Po vstupním pohovoru a vyplňování dotazníku mě přijali a mohl jsem se nastěhovat,“ řekl. V DPC si musí každý nájemník pravidelně vypracovávat svůj individuální plán a dodržovat program.

„Do plánu jsem si dal hledání zaměstnání, na pracák se mi ale nechtělo. Práci jsem si našel už po měsíci v továrně,“ sdělil Arnošt. Tím, že na úřad nedošel, mu vznikl dluh u zdravotní pojišťovny. „Zaplatil jsem ho z první výplaty, která ale nebyla zdaleka taková, jakou slíbili. Po dvou měsících jsem se pohádal s mistrovou a dal výpověď. Z toho ale pracovnice DPC nebyla nadšená. Práci jsem si našel novou, ale v DPC mě začaly štvát individuální plány,“ přiznal mladík s tím, že v té době už přemýšlel o tom, že se odstěhuje. „Nakonec jsem se odstěhoval ke známým. Pokud by mi bydlení nevyšlo, mohu si po třech měsících podat novou žádost,“ dodal.

Ilustrační foto
Sehnat zubaře bývá v posledních letech problém

Tak funguje plzeňská Bójka. „Naším posláním je uvést klienty do života dospělého člověka, který někde bydlí, pracuje, má sociální zázemí a kamarády,“ popsala smysl služby vedoucí Bójky Anita Trmalová. „Děti, které vyjdou z dětského domova, nevědí jak trávit volný čas, protože jsou zvyklé na určitý řád. Proto se jim snažíme ukázat, co mohou dělat, když mají volno. Že se mohou například věnovat sportu,“ konstatovala Trmalová.

Tato služba v Plzni existuje už od roku 1991, je určená pro mladé od osmnácti do šestadvaceti let, kteří přišli z dětského domova, výchovného ústavu nebo z vězení. Dům má k dispozici osm lůžek a společnou kuchyň, přičemž každý mladý musí za bydlení měsíčně zaplatit tři a půl tisíce korun. „Klienti u nás zůstávají zhruba půl roku až rok, pak se většinou odstěhují. Často se také stává, že se k nám po čase vrátí,“ uzavřela vedoucí.