Soška, kterou má architekt doma, se stále těší velkému obdivu. Není proto divu, že po 27 letech už připomíná andělíčka ze svatobartolomějské katedrály. „Už je značně osahaná, hlavně v oblasti lýtek, kde se drží. V ruce ji měly snad tisíce lidí,“ přibližuje současnou podobu Oscara Černého zeť Lubomír Nezbeda. Podle něj už dnes Černý na ocenění vzpomíná s úsměvem. Tehdy však situace tak idylická nebyla.

Psal se rok 1985 a Černý se o tom, že je nominovaný na cenu americké Akademie filmového umění a věd dozvěděl na poslední chvíli, přesto však na předávání odletěl. „Režim tehdy neměl moc zájem, aby se o takových úspěších psalo v novinách. V tisku se proto objevila jen kratičká zpráva,“ přibližuje tehdejší dobu Nezbeda.

Sám Černý prý lituje toho, že Oscara nikdy nezískal jeho kolega kameraman Miroslav Ondříček.

O Černého úspěchu se příliš neví také kvůli jeho skromnosti. „Vždycky byl takovým mužem v pozadí, nikdy nechtěl být známý,“ říká Nezbeda, podle nějž už snad nikdo nemůže odvést tolik práce jako zvládal Černý. Výčet jeho díla by byl skutečně dlouhý.

Držitel Oscara mimo jiné stojí za výpravami k filmům Cesta do pravěku, Král Šumavy nebo Hoří, má panenko. V kriminálním seriálu Hříšní lidé města pražského precizně zachytil městskou periferii, navrhl vesnickou chaloupku z rodinné komedie Jak dostat tatínka do polepšovny.

Celkem se Černý podílel na 269 filmech a televizních inscenacích. S Milošem Formanem spolupracoval na všech filmech natáčených v tehdejším Československu. Například kvůli Amadeovi proměnil Prahu ve Vídeň 18. století.

Každou scénu, jež se ve filmu objevila, Černý pečlivě ručně rozkreslil. Z těchto obrazů teď vzniká výstava, která bude k vidění v jihočeském Táboře, kde nyní architekt obklopen vnoučaty a pravnoučaty žije.