Nyní obec stojí před pokládáním vodovodní sítě a pak už bude zbývat jen opravit silnice. Na návštěvě v severoplzeňském Mrtníku vítá čtenáře Deníku starostka Marie Kováříková.

Asi to není originální otázka, ale nemohu se nezeptat, jak vznikl název vaší obce.
Mrtník je od slova mrt nebo mrť. To znamenalo klestí, uschlé kousky větví nebo trávy svázané do snopů. Tady to naše údolí od Lomničky až k Bučí se prokládalo těmito mrtěmi, protože tu byla zamokřená půda – niva. A přes ty mrtě jezdily kočáry.

A jací bydlí v Mrtníku lidé?
Řekla bych, že lidé jsou tu vesměs chápaví a vstřícní. Když se jim nic, co se týká obce, nezatajuje, nesetkala jsem se s tím, že by nám přišel někdo vynadat. Alespoň ne sem na úřad.

S čím tady máte jako starostka největší starosti?
Starosti jsou všude. Tady to byla hlavně plynofikace, kterou jsme dodělali v roce 2000. Pak jsme v rámci Bělské skupiny dodělali v roce 2005 kanalizaci a letos jsme se pustili do vodovodu. Minulý týden se na něm začalo pracovat. Ještě letos bychom ho rádi uvedli do zkušebního provozu. Loni se také dodělal územní plán včetně plochy pro přestavbu a novou zástavbu, aby měli prostor mladí a obec nestárla. Předpokládám, že do budoucna budeme schopni tyto pozemky zasíťovat.

Za dobu, co jste v čele obce, na co jste nevíce hrdá?
Já jsem ráda, že se udělalo docela hodně věcí. Například všechny obecní budovy mají opravené střechy, kulturní dům a obecní úřad má i nové topení. Osobně za největší úspěch považuji právě to odkanalizování celé obce a další úspěch bude, jestli se nám podaří ten vodovod.

Je naopak něco, čím se pochlubit nemůžete?
Tak já jsem známá tím, že sotva jsem se stala starostkou, zavřela jsem školku a prodala obecní úřad (smích). Ale vážně jsem z toho měla docela těžkou hlavu, jenomže dětí bylo málo a školka nešla utáhnout. Ani dnes tady moc dětí není, tak dvě nebo tři do roka. Pak tady zůstala tahle budova, ve které teď sedíme. Takže jsme prodali bývalý obecní úřad a přestěhovali se sem. Vešla se sem i knihovna s internetem a máme tu malou tělocvičnu, kam chodí pravidelně ženy cvičit kalanetiku, hasičky si u udržují fyzičku, děti chodí hrát třeba florbal a mladí ping–pong.

Co byste označila za největší hrůzu Mrtníku?
Bývalé JZD. To je hrůza. Patří plzeňské farmě, ale je to polorozpadlé a neudržované. Nevím, co s tím, každopádně je to ostuda. Přijíždíte od Bučí a první, co z Mrtníku uvidíte, je rozpadající se kravín.

A co třeba doprava?
Ta nás také trápí. Jezdí přes nás jeden náklaďák za druhým, většinou s pískem nebo kamením z kaolinky, a projíždí přes nás také náklaďáky, které vozí výrobky z Bestu. Nejde jen o hluk, prach či bezpečnost, ale zabrat dostává i silnice. Takže chceme, aby kraj sehnal peníze na opravu, samozřejmě až budeme mít ten vodovod. Spojili jsme se kvůli tomu s Nekmířem, Horní Bělou a Lozou. Nejlepší by samozřejmě bylo, aby tato doprava byla svedena mimo obec, ale to je zatím nerealizovatelné. Také budeme muset opravit i místní komunikace, které jsou rozkopané kvůli předchozím stavbám a teď stavbě vodovodu.

A co veřejná doprava? Autobusů sem jezdí dost?
Ve všední dny je to v pohodě. Jen jsme teď zažádali o jeden spoj - osmičku, protože jezdí na Plzeň dvě, ale ani jedna nezajíždí přes nás. Hodně pracujících, kteří jezdí do Plzně nebo do kaolinky, má auto. Takže autobus využívají spíše ti starší nebo školáci. Ti do školky a školy chodí do Dolní Bělé, na střední pak do Plzně nebo na gymnázium do Plas.