Co jste říkal na to, když jste se dozvěděl, že se bude v Plzni toto dílo inscenovat a vy se představíte v hlavní úloze?
Když mi to šéf oznámil, začal jsem se těšit. Zároveň je to ale trochu svazující, protože všichni mají tento titul spojený s Danielem Hůlkou a vlastně se všemi herci, kteří v něm účinkovali. Jde o muzikál, který se dostal do širokého povědomí veřejnosti, takže lidé budou mít nějaká očekávání. Ale každopádně jsem za takovou možnost rád, protože kdo může říct, že si zahraje takovou roli?

Už jste zmínil Dana Hůlku. Vy asi budete trochu jiným Draculou než byl on?
Musím říct, že jsem pražskou verzi nikdy neviděl, takže vlastně ani nevím, jakým způsobem roli hrál. Ale myslím si, že určitě budeme rozdílní.

Takže vy originál vůbec neznáte?
Samozřejmě, že jsem slyšel ty písničky. Bavil jsem se o tom se sestrou a ta mi řekla, že měla doma cédéčka Draculy. Takže asi odtud znám ty melodie. Ale ani představení ani žádný záznam z něj jsem neviděl. A ještě v jednom ohledu se mě tento muzikál osobně dotkl. Profesorka, která mě připravovala na vysokou školu, mi dala zpívat písničku Nespravedlivý Bůh. Takže vlastně i díky tomu jsem se dostal k muzikálu.

Byl to první velký tuzemský muzikálový trhák. Jak podle vás ovlivnil domácí scénu?
Podle mého názoru hodně. Zná ho v podstatě každý. Vím, že i moji kolegové Draculu znají od začátku do konce. Až tak, že mě na zkouškách krásně napovídali texty, když jsem něco zapomněl. To bylo fajn, protože já se všechny texty musel učit od začátku.

Jak se vám líbí scéna představení?
Moc. Vše je pojaté poměrně rozsáhle, bude se pořád na co dívat. Líbí se mi tohle velice živé pojetí. Je tam pořád s čím interagovat. Autorem scény je Dave Benson, s nímž Lumír Olšovský spolupracoval už několikrát. Mám z něj pocit, že je velký detailista a perfekcionista a chce, aby každá ze tří epoch, v níž se muzikál odehrává, vypadala jinak a co nejvěrněji. Myslím, že se mu záměr daří a líbí se mi to.

Muzikál provází myšlenky o nesmrtelnosti a potrestání zla. Jak vy vnímáte aspekt téměř věčného života, kterým se dílo zabývá?
Je to velmi zajímavá myšlenka. Dar se vlastně postupem času pro hlavní postavu stává prokletím. Co se životem, když nevidíme na jeho konec. Může žít na věky, dělat cokoliv, ale po smrti své ženy Adriany, není šťastný. V dalších epochách už je životem znuděný, protože se všechno opakuje. Potkává sice stále jiné lidi, ale jejich osudy jsou podobné jako u těch v minulosti. Člověk už pak vlastně neví, co si s tím počít.

Postava Draculy je mnohovrstevnatá. Jak se vám v tomto ohledu hraje?
Je to upír, který žije po staletí. Postava umožňuje širokou škálu možností, jak ji zahrát. Nejprve jde o obyčejného člověka, válečníka, který přejde do něčeho nadpřirozeného. Je to každopádně role, v níž se může herec trochu rochnit a vyblbnout. Nestačí jen přijít a něco zazpívat, důležité jsou emoce. Texty písní jsou výborně napsané, jsou šťavnaté. Nejsou to jen prázdné verše, ale mají velká sdělení. Když se nad nimi člověk zamyslí a snaží se poselství předat divákovi, je to pak hodně silné.

Plzeňská inscenace je specifická tím, že nejprve bude mít premiéru pod širým nebem na akci Noc s operou, která se odehraje 25. června v lochotínském amfiteátru a na podzim se pak přesune do Nového divadla.
Je to netradiční. Nejprve jsme zkoušeli verzi pro divadlo, zkoušení jsme ale zakončili generálkou, ne premiérou. A pak následovalo zkoušení na Lochotín. Samozřejmě to s sebou přináší určitá úskalí. Venku nebudou žádné technologie, které jsou k dispozici v Novém divadle. Jeviště v amfiteátru je obrovské, budeme muset spěchat ze scény, a naopak na ni přibíhat. Není to tak zažité.

Opačný postup divadlo zvolilo v případě muzikálu Elisabeth před dvěma lety.
Ano, tu jsme několik let nejprve hráli v divadle, a pak přišlo představení v amfiteátru. Tam už jsme věděli přesně, co máme dělat a stačila jenom menší úprava. V tomto případě zatím moc nevíme, kam máme jít a vše se ještě předělává. Myslím ale, že to bude dobré a těším se. Plzeňský muzikál momentálně slaví úspěchy, herci sbírají ceny, na představení sem jezdí diváci z Prahy i z jiných koutů republiky.

Co říkáte na to, že soubor má takové jméno?
Jsem velmi rád, že to říkáte. Je pravda, že občas potkávám kamarády z Prahy a říkají mi, že o plzeňském muzikálu slyšeli, což je fajn. Je velmi dobře, že máme takhle dobrou pověst nejen v Praze, ale i jinde v republice. Teď jde jen o to, držet nějaký standard, a nebo spíše mířit ještě výše a zlepšovat se dál. To přeji celému našemu muzikálu.

Která z rolí v plzeňském divadle vám nejvíce přirostla k srdci?
Už jsem několikrát říkal, že mám rád všechny role, které hraji, nebo se alespoň učím se je mít rád. Pro herce je velmi důležité, aby na jeviště nechodil s nechutí nebo pocitem, že něco musí odehrát, i když ho to nebaví. Ale kterou mám nejradši? V poslední době jsem měl velmi rád Bruce Bechdela ve Fun Home. Je to rychlé intenzivní představení se spoustou převleků. Roli jsem zbožňoval hlavně kvůli tomu, že je plná zvratů. Emočně jsem se na ní mohl vybít, prožít na jevišti extrémní emoce, přitom ale při představení nechyběl humor.

Fotogalerie: Plzeňská verze legendárního muzikálu Dracula se nejdříve představí v amfiteátru

Repertoár plzeňského muzikálu je v současnosti velmi široce rozkročený. Vyhovuje vám to?
Je skvělé, že máme možnost někdy hrát v komedii, jindy zase ve vážné věci. Dobré je to i pro diváka, který si může vybrat, jestli chce vidět třeba Draculu nebo Ježíše, nebo něco odlehčenějšího, jako je například My Fair Lady. Myslím, že je důležité mít široké spektrum představení.

Vaše manželka Jarmila je členkou baletního souboru, jak takové divadelní manželství funguje?
Jednoduché to není. Oba přes den zkoušíme, večer hrajeme. Vždy se musíme nějak domluvit, kdy bude dcerka se mnou na zkoušce a kdy s ní. Nemáme tady žádné stálé hlídání. Babičky a tety jsou mimo Plzeň. Myslím si ale, že dcerka už si zvykla, je to prostě divadelní dítě. Přijde na zkoušku, sedne si na gauč, všechny pozdraví: Čau! A všichni ji berou.

Chodíte na představení vaší manželky a navštěvuje ona ty vaše?
Snažíme se, ale pokaždé to nejde. Určitě se navzájem podporujeme a radíme se spolu. Je vždycky dobré, když někdo přidá svůj pohled na práci toho druhého. Oceňuji, když mi řekne nějaké připomínky nejen k tanci. Byla na několika zkouškách Draculy a řekla mi k tomu své cenné poznámky. Něco podobného se snažím dělat i já. Probíráme divadlo i doma. Pochopitelně.