Stávající právní úprava ochrany spotřebitele si klade za cíl především vyrovnat postavení spotřebitele jako slabší strany oproti podnikateli. Nejenže zákon zakazuje určitá ujednání smluv zvláště znevýhodňující spotřebitele, ale zakazuje také ujednání zakládající obecně významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel má rovněž podstatně silnější postavení ve vztahu k právům z vadného plnění a v neposlední řadě disponuje také širšími možnostmi při odstoupení od smlouvy. Ne vždy však platí úsloví: „Náš zákazník, náš pán!“ Co tedy dělat, dostanete-li se s podnikatelem do sporu?

V případě vzniku takového sporu je podnikatel povinen informovat spotřebitele o možnosti řešit spor mimosoudní cestou (jedná se o tzv. proces ADR – Alternative Dispute Resolution) a o subjektu, který je v daném případě oprávněn mimosoudně řešit spotřebitelský spor. Těmito subjekty jsou například ČOI, ČTÚ, Finanční arbitr, Energetický regulační úřad a další subjekty dle příslušného odvětví. Zásadní výhodou je, že toto řízení není zpoplatněno a každá ze stran si nese vlastní náklady. Podnikatel má v rámci řízení povinnost se vyjádřit k návrhu spotřebitele ve lhůtě 15 pracovních dnů od doručení vyrozumění ze strany rozhodujícího subjektu a dále poskytovat tomuto subjektu maximální možnou součinnost. Výhodou je také rychlost. Řízení musí být ukončeno do 90 dnů od jeho zahájení a ve zvlášť složitých sporech lze lhůtu prodloužit nejvýše o dalších 90 dnů. Na druhou stranu rozhodnutí o předmětu sporu není pro strany sporu závazné a strany nemohou být nuceny k dohodě. Vzhledem k tomu se jedná o efektivní způsob řešení zejména u sporů se seriózními podnikateli, kterým záleží na korektních vztazích se zákazníky. Tlak na podnikatele také vytváří skutečnost, že rozhodující subjekt je obvykle zároveň dozorovým orgánem v daném odvětví.

Nad rámce uvedeného je potřeba se zmínit také o tzv. platformě pro řešení sporů on-line (ODR – Online Dispute Resolution). Podnikatelé usazení v EU, kteří uzavírají kupní smlouvy či smlouvy o poskytování služeb on-line (bude se tedy jednat zejména o e-shopy), jsou povinni informovat o její existenci a možnosti jejího využití. ODR platformu provozuje Evropská komise a je určena především pro řešení přeshraničních sporů, kdy spotřebitel i podnikatel jsou usazeni v jiném členském státě EU. Samotný spor bude vždy řešen příslušným subjektem mimosoudního řešení sporů, nikoli platformou, která pouze zjednodušuje celý proces.

Nedojde-li k dosažení smírného řešení nebo nemá-li vzhledem k okolnostem mimosoudní řešení sporu význam, nezbývá spotřebiteli než se obrátit na soud. Soudní řízení je náročnější jak časově (průměrná délka přesahuje jeden rok), tak finančně. Zejména je zatíženo soudním poplatkem. Kromě toho samotné vedení sporu vyžaduje i další náklady a v neposlední řadě zde platí zásada, dle které je neúspěšná strana povinna nahradit dle míry svého ne/úspěchu náklady řízení úspěšné straně. Uvedené neplatí bezvýjimečně, přesto je však vždy potřeba důkladně zvažovat uplatnění nároku u soudu.

close info Zdroj: Archiv zoom_in