Deváťáci z vinické základní školy zachytili životní osud Lidmily Výškové, jež během druhé světové války nuceně pracovala 
v Německu. S působivě vytvořenou prací se přihlásili do soutěže Příběhy 20. století, kde získali v kategorii do 15 let třetí místo.

Jak se dobrovolníci k dvaadevadesátileté dámě vlastně dostali? S nápadem přišla jejich učitelka češtiny a dějepisu Martina Šmejkalová. Žáci ze 7. základní a mateřské školy Plzeň se myšlenky chytli, začali po zajímavé osobnosti pátrat a dostali tip na paní Lidmilu. Kristýna Mačasová, Alexandr Klůc, Katka Sýkorová, Lucie Plecitá a Natálie Eretová se vydali za rodačkou z Manětína, jež v současnosti bydlí v Plzni, dvakrát na návštěvu.

„Byla nadšená, že může někomu vyprávět. Nejvíc jsme si povídali o období, kdy byla nasazená v Německu. Překvapilo nás, že Němci se k ní chovali slušně. Což třeba v příbězích o holokaustu tak nebývá," podotkla Lucie.

Paní Výšková byla vybrána jako výpomoc do kuchyně. Když s ostatními dívkami viděla vězně z Dachau, kteří do lágru vozili zbraně, dávala jim chleby. „Zaskočilo nás i to, že při náletech na tábor se nemohli nikam skrýt," dodal Alexandr.

Deváťáci se též vypravili na místa, jež jsou pro paní Lidmilu důležitá. Prohlédli si plzeňské nádraží, odkud v lednu 1942 odjížděla, navštívili rovněž katedrálu sv. Bartoloměje, v níž měla svatbu. Právě kvůli sňatku dostala paní Lidmila čtrnáctidenní propustku. Do německého lágru se potom už nikdy nevrátila. „Nevzal ji řidič do autobusu, takže šla domů, kde už zůstala. Dostala pak ještě výzvu dopisem. Skrývala se ale na půdě a bála se, že pro ni přijdou," líčila Natálie. Dítě, které tou dobu čekala, jí zřejmě zachránilo život. Několik měsíců potom totiž dostala rozvázání 
pracovního poměru.

Lidmila Výšková
Narodila se 22. června roku 1923 v Manětíně.
Osmnáctého ledna 1942 dostala dopis, aby se dostavila k transportu na nucenou práci do Německa. V té době už plánovala s přítelem svatbu, ale musela odjet. Ocitla se v lágru Schleissheimu u Mnichova, kde se nacházely sklady protiletadlové obrany, kde pracovala ve skladištích. Zbraně sem vozili vězni 
z Dachau. Paní Lidmila pracovala mnoho hodin přesčas, a tak se dostala dvakrát domů. Její budoucí manžel poté zažádal, aby se do Plzně vrátila natrvalo. Posledního listopadu 1943 dostala povolení odjet na vlastní svatbu. Čtrnáctidenní propustka jí ale propadla. Přišla druhá výzva
a hrozba, že skončí
v táboře v Mirošově. Neodjela a schovávala se doma. V březnu 1944 jí přišlo rozvázání pracovního poměru, neboť otěhotněla. Nejdříve bydlela v Krašo-vicích, později se přestě-hovala do Plzně, kde dodnes žije.