Před čtyřmi roky se život Ivaně Píckové obrátil naruby. Lékaři jí diagnostikovali Alzheimerovu chorobu. Nemoc se v posledním roce začala projevovat natolik, že čtyřiašedesátiletá žena už potřebuje celodenní péči. Její manžel Václav se rozhodl, že se o ni bude starat. „Dokud jsem schopný, budu o Ivanku pečovat. Určitě je jí lépe v rodině," podotkl jednašedesátiletý Plzeňan.

Nejdříve se Václav Pícka snažil pro svou ženu zabezpečit veškerý komfort úplně sám. Loni v září už vyhledal i odbornou pomoc v plzeňském denním stacionáři Domovinka. „Ivanka byla zpočátku soběstačná a fungovala. Občas si jenom něco spletla. Mohl jsem ji nechat několik hodin doma, odkud neutíkala. Pak se ale její zdravotní stav rapidně zhoršil, takže jsem se domluvil v Domovince, za což jsem opravdu rád," řekl.

Doplnil, že služby sociálního zařízení využívá především kvůli tomu, že stále ještě chodí do zaměstnání. „Jsem sice v penzi, ale od pondělí do středy pracuji
 v pojišťovně. Je potřeba, abych ještě něco vydělával. Peníze totiž potřebujeme. Ivanku tedy ráno odvezu do stacionáře a odpoledne ji já nebo dcera, která je mojí velkou pomocnicí, vyzvedneme," podotkl.

Jako pečující osoba má Václav nárok na nejvyšší možný příspěvek od státu, který se od srpna zvedne na 13 200 korun. „Desetiprocentní zvýšení je dobré a jsem za něj rozhodně rád, nicméně více než polovinu částky posíláme do Domovinky. Pak jsou potřeba pořídit kompenzační pomůcky a další věci, které taky něco stojí," sdělil.

Své zaměstnání považuje Václav rovněž za ideální prostředí, kde se může odreagovat. „Setkávám se 
s dalšími lidmi, na chvilku zapomenu na svoje starosti a načerpám novou sílu," sdělil. Už ve čtvrtek ale prchá se svou manželkou 
z města a zpravidla až do neděle tráví čas na chalupě. „Tam už jsme zase konečně jenom spolu," uzavřel Plzeňan s úsměvem.