Když jich nasbírají asi deset nebo dvacet tisíc, výrobce cigaret Philip Morris prý pořídí vybranému invalidovi elektrický vozíček. Kuřáci tak doufají, že pomáhají dobré věci. Jenže netuší, že je to jen dobře rozšířená fáma, které naletěli, když chtěli někomu pomoci. Stejně jako před lety s odtrhávacími alobaly, takzvanými pooly.

A tak štamgasti například U Kohoutů nebo U Krátkých, stejně jako jejich známí a známí jejich známých, nevyhodí krabičku od cigaret, aniž by rozebrali její dno, odtrhli puntíky a dali je hospodskému. Ti je schraňují pro Karla Chmelíka, který sem rád zavítá a ústřižky odnese „Na Masnu“ do Slavoj Restaurantu. Tady má pavouk centrum jedné ze svých sítí. V dobré víře ji utkal a zároveň v ní i uvízl Milan Kopřiva. „Moje dcera je na vozíku, naštěstí snad jen dočasně po operaci páteře. Přijela z rehabilitace z Kladrub a řekla, že se to sbírá pro jednoho kamaráda těch vozíčkářů, kteří tam s ní byli. To se ještě sbíraly ty odtrhávací alobaly s nápisem pool. Pak někdo přišel s tím, že se teď sbírají tyhle puntíky. Dcera má vozík asi za 160 tisíc korun, takže dobře vím, že to není levná záležitost. Takže jsme se rozhodli zapojit a poctivě to tady sbíráme,“ vysvětluje Kopřiva. Stejně jako jeho známí šíří tento dobrý skutek dál a poctivě nosí puntíky. „Já to ale také předávám dál,“ pokračuje vrchní Václav Mayer. Kolik útržků už nashromáždil, nedokáže odhadnout. Když zdejší návštěvníci obejdou jiné hospody a úlovky jim odevzdají i jejich známí, naplní puntíky minimálně tuplák za týden.

Komu by ale měly posloužit, Mayer přesně neví. Další cesta od něj vede do Myslívi za Nepomukem k Luboru Šebestovi. „Já k tomu také přišel jako slepý k houslím. V obci sice máme jednoho vozíčkáře, ale ten vozík má. Chci ho požádat, aby se zeptal na té jejich asociaci, kdo by ho potřeboval,“ sdělil další článek řetězce Šebesta.

Deník se zajímal, jestli už takto někdo vozík dostal. Obrátili jsme se na Evu Fikrlovou, předsedkyni sdružení Vozíčkáři Plzeňska. „O tom jsem nikdy neslyšela, je to nějaký nesmysl,“ uvádí Fikrlová. A management kutnohorského výrobce cigaret jí dává za pravdu.

Barevné puntíky podle jeho sdělení slouží stejně jako u mnoha jiného spotřebního zboží k určení základních barev, které jsou potřeba na potisk obalu. Philip Morris sice má dobročinný fond, který přispívá mimojiné i zdravotně postiženým, ovšem se sbíráním jakýchkoliv útržků z krabiček nijak nesouvisí. U cigaretových výrobků se ani žádná podobná kampaň dělat nesmí. A že se útržky sbírají na vozík, je opravdu jen dobře rozšířená fáma.

Stejně to prý bylo i s takzvanými pooly, tedy vnitřní částí alobalu, která se po rozbalení cigaret odtrhává. I ty se před pár lety na Plzeňsku hojně sbíraly za stejným účelem. Také zcela zbytečně.

Sběratelé vzali zprávu o tom, že naletěli rozšířené pověře, celkem statečně. Rekapitulují a smějí se, kam všude se to rozneslo. „Udělali jsme ze sebe sice trouby, ale nic nás to nestálo. Ty cigarety bychom vykouřili tak jako tak. Ale trochu to zamrzí, člověk chtěl pomoci,“ zaznívá z jejich řad. „Mně to taky ruce neutrhlo, tak proč bych to tady neschovávala,“ podotkla číšnice z restaurace U Krátkých Petra Tichá.