Jednadvacetiletá Veronika Mičková je členkou týmu, který každoročně během léta zachraňuje životy na hracholuské přehradě. „Jsem tady už čtvrtou sezonu," uvedla Mičková.

U Vodní záchranářské služby však působí už od svých dvanácti let. „Od malička jsem závodně plavala. Náš trenér byl členem Vodní záchranářské služby, a tak se tam někteří z nás také přihlásili. Já jsem v klubu zůstala dodnes," vysvětlila dobrovolnice.

Veroniku záchranářství opravdu chytlo. „Změnila jsem kvůli tomu i studijní obor. Mám vystudovanou obchodní akademii, ale poté jsem přešla na Vyšší odbornou školu zdravotnickou," řekla Mičková. V současné době studuje druhý roční oboru diplomovaný zdravotnický záchranář.

„Je to mým snem stát se záchranářkou. Chtěla bych být vždy u případu první, jezdit s rychlou záchrannou službou," dodala Mičková. Nadále by však chtěla působit také u Vodní záchranářské služby.

V současné době velí Veronika Mičková týdenní směně na hracholuské přehradě. Nedostává za to žádné peníze, má hrazenou pouze stravu a ubytování. Čtyřiadvacet hodin denně musí být připravená na výjezd. Přesto říká, že je to pro ní dovolená. „Máme tady skvělou partu lidí. Vlastně celý kolektiv Vodní záchranářské služby je taková jedna velká rodina," pochvalovala si Mičková.

Na přehradě jí letos začala týdenní směna tuto neděli. Výjezdů je prý poměrně dost, ale naštěstí zatím nic vážného. Jezdí se především k problémům způsobených momentálními tropickými vedry jako jsou úpaly a úžehy. „Lidé se chovají poměrně zodpovědně a neriskují životy," dodala Mičková.

„Náš tým je složen z pěti členů. Plavčík – to jsem já, dva zdravotníci, řidič a praktikant," upřesnila budoucí záchranářka.

A největší záchranářský zážitek Veroniky Mičkové? „Stalo se to minulý rok, také při službě na hracholuské přehradě. Dostali jsme hlášení, že v kempu Na Radosti se nějakému pánovi udělalo špatně, a tak jsme vyrazili na místo. Když jsme přijížděli, tak už z dálky bylo vidět, že začínají pána resuscitovat. To byl pro mne opravdu šok, protože jsem do té doby u žádné opravdové resuscitace nebyla," popsala Mičková.

„Když jsme dorazili na místo, hned jsme převzali resuscitaci. Letecká záchranná služba byla na cestě, ale pán už neprojevoval známky života. Bohužel se nám ho nepodařilo zachránit, ale nebyla to naše chyba. Zemřel na následky své nemoci a přístupu k ní, měl nemocné plíce," vysvětlila vodní záchranářka.

Pro Veroniku to byl silný emocionální zážitek. „Na jednu stranu mi bylo smutno, zasáhlo mne, že pán zemřel. Ale na druhou stranu jsem se cítila tak nějak naplněně. Měla jsem dobrý pocit, že náš tým udělal všechno, co bylo v jeho silách, a postavil se k situaci zodpovědně," popsala budoucí záchranářka, která v tu chvíli poprvé viděla mrtvého člověka.

„Musím říci, že na takové situace mne Vodní záchranářská služba dokonale připravila. Věděla jsem, co mám dělat," uzavřela Mičková.

Andrea Pánková