„Ve středu nás čeká v Janově trajekt do Tunisu. Na takovou expedici se vydáváme vlastně poprvé. Předtím jsme cestovali po jiných zemích, ale zároveń jsme tady i pracovali,“ vysvětluje poměrně obstojně česky René. Sám pracoval například v Anglii, ve Švédsku, v Austrálii a naposledy na Novém Zélandu. Ačkoliv vystudoval Cestovní ruch a měl by dělat agenta pro cestovní kancelář, rozhodl se raději cestovat sám, masový turismus totiž nemá rád. Živí se tedy různě, Ve Švédsku jako dělník v továrně, na Novém Zélandu sbíral plody, v Anglii prodával plakáty pro jednu velkou firmu. Veškeré úspory stejně jako Andrea pak zase vloží do cestování.

„Na tuto cestu padly například naše veškeré úspory za tři roky. Koupili jsme auto za 4000 Euro, další 4000 jsme dali na jeho doplňky, dost peněz stálo očkování, víza a během cesty utratíme ještě asi čtyři a půl tisíce Euro na jednoho,“ počítá Andrea. Cesta do Afriky byl její nápad, Reného ale příliš přemlouvat nemusela. „Vrátila jsem se z Nového Zélandu do Evropy a přišlo mi to tu takové nudné, šedé. Musela jsem odsud pryč,“ vysvětluje Andrea.

Původně chtěli pomáhat nějaké charitě, například na farmách nebo v parcích, ale pak zjistili, že by je taková nezištná pomoc vyšla asi na 10 tisíc Euro, a že než aby podporovali ze svých peněz bílé úředníky v kancelářích, vyrazí raději na vlastní pěst. „Myslím, že k práci stejně cestou nějaká příležitost bude,“ míní Andrea.

Jak se bude cesta vyvíjet, nemají zatím ponětí. „Do všech zemí potřebujeme víza, zatím máme do Tunisu, Egypta a Lybie. Do ostatních států o ně budeme žádat těsně před příjezdem do nich. Pokud nám ho nedají, budeme muset trasu změnit,“ rozhodli se nechat něco i na osudu dobrodruzi. Na Afriku se všemi jejími krásami a vůněmi se prý už strašně těší. V Deníku budeme uveřejňovat reportáže z jejich výpravy.

Další informace k dobrodružné výpravě najdete ZDE.