Věž kostela sv. Mikuláše na dobřanském náměstí od páteční 13. hodiny pláče. Stojí u ní totiž socha Slza válek, která ovšem nepřipomíná pouze oběti druhé světové války, nýbrž všech konfliktů, které se města jakkoliv dotkly.

„Žijeme v jednadvacátém století a nechtěli jsme postavit jen pomník připomínající druhou světovou válku. Ozbrojené konflikty se z jihu a severu blíží a začínají nás opět ohrožovat, je třeba ukázat, že si těch sedmdesáti let bez války dokážeme vážit, proto připomínáme, jak naše město poškodily války husitské, první světová, jak se nás dotkly války napoleonské a i největší pohromu, kterou byla v našem případě válka třicetiletá," vysvětluje filozofii pomníku starosta Martin Sobotka.

Autorem sochy je Václav Fiala. Dobřanští jeho práci dobře znají. Na náměstí už pět let tryská jeho kašna Pocta baroku. „Pan starosta mě začátkem ledna tohoto roku oslovil, jestli bych se nezamyslel nad výtvarnou podobou pamětní desky, která by připomněla konec války a byla zároveň univerzální, aby vlastně připomínala všechny války. Ještě než to dořekl, napadlo mě, jak by deska mohla vypadat, a už jsem se těšil, až odejdu z radnice a půjde se podívat na místo, kde by deska měla být," říkal autor při slavnostním odhalení sochy.

U paty kostelní věže nicméně Václav Fiala namísto vhodného místa pro desku objevil sokl pro sochu. „Udělat tu pamětní desku by bylo velké nedorozumění. Z druhé strany náměstí by nebyla vidět. Viděli byste jen tmavý obdélník připomínající zavřenou okenici. Když ale pan starosta popisoval celou epopej válek a tragédií, které se v Dobřan odehrály a které se většinou vztahovaly i k věži, napadlo mě udělat věž, která pláče. Odstoupil jsem dál po náměstí, podíval se na kašnu a nabídl se mi přesný tvar pomníku. Při pohledu na kostel ho vytváří. Téhle myšlenky jsem se už nemohl zbavit a než jsem dojel k ceduli konec obce, věděl jsem, že desku prostě udělat nemůžu, že tady bude slza," pokračoval Fiala.

Sochař si nebyl jistý pouze tím, jak změnu přijme město. „Ale zastupitelé byli vstřícní a měli jen několik připomínek. Jestli by slza nemohla být větší, mít jiný tvar, být z jiného materiálu a stát na jiném místě," dodal s nadsázkou. „To jsme ale nakonec vyřešili a pomník může vstoupit do Guinnessovy knihy rekordů tím, že od zahájení po odhalení uplynul jeden měsíc. Pro mě jako autora to byl krásný úkol, jsem za něj strašně vděčný. Když jsme slzu instalovali, celý den lilo a já jsem to vnímal jako znamení univerza, které zkouší, co vydržíme. A ve chvíli, kdy se nám podařilo Slzu usadit a ukotvit, vyšlo slunce. Slza se zatřpytila a já si oddychl. Beru to symbolicky tak, že po každé uroněné slze by mělo vyjít slunce," dodal Fiala.