Ve čtvrtek večer na něm se svým referátem vystoupil i izraelský biomedicínský technik, Eran Atlas, který vyvíjí software k umělé slinivce. Slinivka v lidském těle přirozeně produkuje inzulin, který reguluje hladinu cukru v krvi. Krevní cukr neboli glukóza se tak stává zdrojem energie pro všechny tělesné systémy od mozku po svaly.

Umělá slinivka by diabetika měla osvobodit od píchání si injekčního inzulinu. Inzulin by měla do těla totiž dodávat pumpa. Jeho hladinu ale musí sledovat software, který musí reagovat na individuální potřeby každého člověka, ale i třeba na jeho únavu a další faktory. Výsledky této práce, při které jsou izraelští vědci nejdál na světě, představil Eran Atlas. Software byl zatím testován ve spánku na dětech na diabetických táborech i ve Schneiderově dětské nemocnici v Tel Avivu, kde Atlas pracuje.

Jakým způsobem byli vybíráni účastníci experimentu?
Prováděli jsme testování v nemocnicích. V táborech pro diabetiky ve Slovinsku, v Německu a v Izraeli. Začali jsme i s testováním doma, zatím v Izraeli, Slovinsko a Německo bude následovat. Při experimentu používáme pacienty z našich klinik. Dobré je, že je nemusíme hledat, protože oni za námi přicházejí sami a klepou na dveře a snaží se do našeho programu dostat. Naopak, občas musíme některé z nich odmítat. Příjemné je, že pacienti jsou součástí vývojové fáze a jejich zpětná vazba nám poskytuje dostatek informací.

Máte už představu, kolik by mohla dokončená umělá slinivka stát?
Já doufám, že to nebude v řádech milionů, protože to děláme pro pacienty a protože chceme, aby to pacienti mohli plně využívat. Cílem je aby umělá slinivka byla pro pacienty dostupná. Jinak by všechno naše snažení přišlo vniveč.

Jak vámi vytvořený software velmi zjednodušeně funguje a co byly největší problémy, které musely být při jeho vývoji odstraněny, než začal skutečně fungovat?
Software byl napsán tak, aby obsahoval dva typy modulů. Jeden modul se nazývá modul kontroly hladiny a má jednoduše řečeno získávat informace ze senzoru a přeložit je do posologického světa. Asi nevíte, co je posologický, ale je to technologie, která umožňuje vytvářet rozhodnutí založená na velkém měřítku údajů, nejen na šíři jako v našem případě. Takže tak získáte všechny vstupní informace, které pak analyzují naši lékaři. A pak je tu problém s rozhodnutím, co dělat s přísunem inzulinu. Musíme zjistit, jaký je skutečný obsah inzulinu, a podle toho se musí spočítat kolik ho pacientovi podat, aby nedošlo k předávkování. Pro správný pokyn musíte mít rozhraní, které má pod kontrolou komunikaci mezi senzorem a vším ostatním.

Co bude následujícím krokem ve vašem výzkumu? A jaké problémy je ještě třeba vyřešit?
Je třeba dořešit osobní použití a všechny obtíže spojené s využitím systému doma. Zatím jsme to testovali v nemocnici nebo jen jednu noc a teď musíme řešit funkčnost při denním používání, což jsou výzvy, které jsme si na začátku práce vůbec neuměli představit. To je jedna otázka, druhá otázka je, jak bude vypadat interakce pacienta s přístrojem a nakonec jak integrovat jednotlivé části systému, aby pracovaly společně.

Odlétáte z konference dříve, protože jako věřící žid držíte sobotu. V Čechách a vlastně i v Evropě se vždycky věda považovala za protiklad náboženství. Jak to vidíte vy? Ovlivňuje a inspiruje vás víra i při vaší práci?
Do své práce svou víru nevkládám. Víra je můj osobní život, nikoli má práce. A doufám, že mě má víra chrání. Vím, že bůh je zodpovědný za všechno, a věřím, že mi pomáhá překonávat problémy. A je taky spousta věřících lidí, kteří uznávají vědu. Nakonec se můžete podívat i na lidi, kteří ve vědě dosáhli hodně. Třeba takový RamBam (hebrejský akronym pro filozofa, lékaře a rabína z 12. století, v Evropě známého pod jménem Maimonides – pozn. autora), který byl lékař, ale zároveň hluboce věřící rabín. Takových postav je více. Lidí, kteří věřili, a zároveň je ctíme jako vynikající vědce – třeba takový Albert Einstein. Potřebujeme více vztahu mezi náboženstvím a vědou. Pro mě je to v pořádku, pro někoho jiného ne. Každý může věřit, čemu chce.

Fandíte basketbalovému týmu Maccabi Tel Aviv. V Evropské lize dostala Viktoria Plzeň izraelský tým Hapoel Tel Aviv a nikdo o něm nic moc neví. Můžete nám o něm něco říct?
(smích) O Hapoelu? (smích) Musím říct, že nemám rád fotbal. Podle mě je to nudná hra. Ale vím, že v Evropě máte hodně rádi fotbal. Těžko vám řeknu něco víc, než že nemám rád červenou barvu (Hapoel má červené dresy– pozn. autora), a když vás vidím v žlutomodrém tričku, tak musím říct, že to jsou moje barvy. (smích)