„Špatně snáším horka, ale letos jsem se nechal přemluvit a vyrazil. Naposledy jsem závodil v roce 2012. Vím, že na výhru nedosáhnu, ale za srandu to stojí,“ řekl Šmatlák, který traktůrek sestavil v roce 1990. „Celý rám jsem si svařil sám. Náboj je z octavie, kolo má rozměr šestnáct a mám na něm plášť z traktoru. Zadní náprava je z moskviče, stará přes padesát let. Korbu vyráběl můj tatínek, byl vyučený soustružník dřeva,“ popsal svůj stroj závodník.

„Zvažoval jsem, jestli si mám pořídit traktůrek a přívěs, nakonec jsem si uvědomil, že budu jezdit hlavně do lesa a potřebuji kličkovat mezi stromy, proto jsem si sestavil tříkolku,“ vysvětlil Šmatlák. Jožina permanentně využívá od podzimu do jara, kdy pomáhá svým známým se dřevem. Podle něj má mašina minimální spotřebu. „Spálí mnohem méně než babeta. Kdybych mohl na silnici, dojedu klidně do Prahy a zpět a všehovšudy mi postačí dvoulitrová lahev nafty. Na některá místa v lese se nedostanu, dřevo tahám řetězy a lany a mašina běží pět hodin a doma doliji tak tři čtvrtě litru nafty,“ pochválil Šmatlák.

„Je to spolehlivá mašina, pokud má dole olej a nahoře naftu, běží pořád. Na Jožinovi se nemá co porouchat, není v něm žádná elektronika. Jediné, co může ve vedru zkolabovat, je řídící jednotka mezi řidítky a sedačkou vážící přibližně metrák,“ sdělil se smíchem závodník a dodal, že stroj je poháněný šestikoňovým motorem.

„U Jožina provádím pouze pravidelnou údržbu, zkontroluji olej, dvakrát až třikrát za rok ho vyměním a občas profouknu filtry,“ uzavřel Šmatlák.