Řeč je o Haně Lomové-Moran, do jejíhož osudu výrazně zasáhla Horní Bříza. A právě sem včera přijela poděkovat za záchranu života. „Velké díky patří vašim prarodičům za to, že se nebáli esesáků a přišli k vlakům dát najíst vězňům," uvedla Moran včera na besedě s žáky zdejší základní školy.

A co se před 68 lety událo? Z koncentračního tábora Freiberg vyjely dobytčí vagony, v nichž se tísnily na tři tisícovky lidí. Konečná stanice? Mauthausen, kde měly být vězni zavražděni v plynových komorách. Než se vlak dostal do Rakouska, zastavil na dva dny v Horní Bříze. Obyvatelé města nosili vězňům potraviny a novorozencům výbavičku. Díky této štědrosti tehdy desetidenní Hana Lomová se svou matkou Priskou přežily. „Z dětské výbavičky nic nezůstalo, protože ji vzali esesáci v Mauthausenu. Život ale zůstal a to je to nejcennější . Díky lidem z Horní Břízy mohla moje matka zůstat na živu," vzpomínala.

Vlak hrůzy do Mauthausenu dorazil 29. dubna 1945. Také tady oběma pomohla přežít shoda náhod a štěstí. „28. dubna posílali esesáci do plynové komory lidi naposledy. O den později plyn už nebyl," řekla.

Pátého května koncentrační tábor osvobodili Američané. Být to o několik dní později, tak by čtrnáctidenní podvyživená dívka nejspíš nepřežila. „Měla jsem infekci po celém těle, z nedostatku stravy se mně udělaly vředy. Chirurg amerických vojáků mě musel operovat a nasadil mi penicilin," vyprávěla Moran.

Domů do Bratislavy se s matkou dostala až v červnu 1945. „Otec se z koncentračního tábora v Osvětimi už nevrátil," posteskla si Moran, která od pěti let žila ve východoslovenském Prešově. V roce 1968 odjela studovat do Izraele a od roku 1977 žije ve Spojených státech amerických.

Do Horní Břízy včera přicestovala podruhé. Ve městě byla naposledy v dubnu 1960.

Více se dočtete v rozhovoru v sobotním Plzeňském deníku.