V čem je metoda vakuového napouštění lepší než klasický nátěr?

Díky podtlaku se zpevňovač dostane hlouběji. Klasický nátěr zpevní jen povrch, na němž vznikne krusta tvrdší než samotný kámen a dřív dochází k poškození hlavně povrchu.

Proč se metoda efektivnější než postřik či nátěr, nepoužívá vždy?

Někdy je materiál zvětralý jen povrchově, potom je tato metoda zbytečná. Mohlo by dojít i k přezpevnění, což je také špatně. Určit míru poškození a správnou metodu je alfou a omegou restaurátora.

Kdy je tedy napuštění vhodné?

Záleží na stavu materiálu i jeho poškození. Některý kámen nás pustí hluboko, je porézní, někdy méně. Velmi vhodná je metoda v případech, kdy je na tom materiál hodně špatně – má trhliny, hloubkové zvětrání a podobně. V Plzeňském kraji je takových soch, které by se napuštěním daly zachránit, opravdu hodně.

Je zpevňovač na soše vidět?

Vůbec ne. Výhodou je, že se zakonzervuje stav materiálu a socha se může vrátit na své místo. Lidé pak tato umělecká díla vidí v kontextu a ne jen jako jednotlivost třeba někde v lapidáriu.

Na kolik vyjde ošetření sochy a o kolik se jí prodlouží ´životnost´?

Metr a půl vysoká socha vyjde přibližně na čtyřicet až padesát tisíc, což je více než jiné metody. Ale trvanlivost restaurátorského zásahu je potom až desetkrát lepší. Lépe odolává povětrnostním vlivům, a pokud se o sochu bude někdo starat, může vydržet mnohem déle. Klidně padesát, i sto let.