„I když se někdy přežene bouřka, tak jen krátce a hned se vyjasní.“ Také těmito slovy komentovala Vlasta Bursová z Horní Břízy spokojené soužití s manželem Jaroslavem. Právě včera si připomněli šedesáté, diamantové výročí své svatby.

Bursovi se brali poměrně mladí v kostele v Ledcích. „Mně bylo 18 a muži 21. Tři roky po druhé světové válce válce bylo ještě všechno na lístky, takže ten začátek nebyl vůbec lehký. Rok po svatbě se narodil syn Vlastimil, dnes primář plastické chirurgie v plzeňské fakultní nemocnici. Jedenáct let nato pak dcera Ilonka, učitelka v hornobřízské škole,“ vzpomínala oslavenkyně.

Pan Jaroslav, vyučený truhlář, který pracoval jako dřevomodelář v ZKZ Horní Bříza, nastoupil v roce 1950 na vojnu. Protože už byl ale otcem, dva vojenské roky strávil poblíž, v Plzni na letišti. Jeho žena zatím bydlela v rodinném domku u rodičů. „Doma jsem byl často. Ne každý den, ale vždycky když to šlo,“ říkal diamantový manžel, v němž žena v těžkých chvílích našla vždy oporu. „V roce 1971 jsem byla na operaci kolene a skoro rok nato druhého. Manžel i děti se mi všestranně věnovali a ve všem mi tehdy pomáhali,“ podotkla.

„Dnes máme velkou rodinu. Čtyři vnučky, jednoho vnuka a teď se těšíme s dvěma pravnučkami. Co víc si ještě můžeme přát?“ dodala na závěr paní Vlasta.