Úspěšnost léčby je však nízká. A to i přesto, že obezita v dětském věku představuje nejen estetický problém, ale jde o psychicky i fyzicky zatěžující nemoc se závažnými zdravotními riziky.

„V minulém roce jsme provedli asi 60 prvovyšetření, čili nových pacientů, ale bohužel jejich opakované docházení ke kontrolám je velmi nízké," nastínila vedoucí obezitologické ordinace, kde se ve spolupráci s nutričním terapeutem snaží obezitu léčit, Dětské kliniky Fakultní nemocnice Plzeň Dominika Cvalínová.

Dospělí však u svých dětí obezitu podceňují. „Pro rodiče dětská obezita často nepředstavuje žádný velký problém. Kdyby měli jinou diagnózu, tak to budou podle mě řešit víc," svěřila se Cvalínová s tím, že ostatní dětské poradny mají daleko větší docházku než obezitologická.

Především u menších dětí, jež se s obezitou také potýkají, je nezbytná angažovanost rodičů. „Systém by měla změnit celá rodina, která však někdy zjistí, že to vlastně není tak jednoduché," vysvětlila odbornice.

Plzeňance Janě se to podařilo. „Moje dcera měla jeden čas trošku nadváhu, proto jsem s ní začala denně chodit na procházky a více jsem hlídala, co obě jíme. Určitě souhlasím 
s tím, že by se do změny životního stylu měla zapojit celá rodina," svěřila se a dodala, že nejen její dceři, ale i jí samotné se podařilo několik kilogramů shodit.

Zatímco v mladším věku moc záleží na součinnosti rodiny, u starších dětí je důležité, aby chtěly samy zhubnout. „Protože když je k tomu budou rodiče nutit 
a ony samy nebudou chtít, tak se začnou stravovat jinak, třeba potají v noci. Nezbývá tedy než počkat, až si sám pacient uvědomí, že chce něco změnit," vysvětlila Cvalínová.

Proto je úspěšnost léčby obezity nízká. „Odhaduji tak deset procent," vypočítala vedoucí dětské obezitologické ordinace.

Léčba je úspěšnější u rodin s dětmi, které přijdou samy. „Při doporučené léčbě praktickým lékařem je spolupráce s dítětem složitější, protože buď rodiče nebo samotné dítě žádný problém nevidí," vysvětlila vedoucí obezitologické ordinace Dominika Cvalínová s tím, že na léčbě dětské obezity se často podílejí také psychologové.

Některé děti mají potřebu se přejídat

Martina RezkováDěti, které mají problémy s váhou, často potřebují také péči psychologa. Ten se však musí snažit spolupracovat s celou rodinou. Se svými zkušenostmi se svěřila plzeňská psycholožka Martina Rezková.

Setkáváte se ve své praxi 
s obézními dětmi?
Ano, ve své praxi se setkávám dost často s obézními dětmi. Bohužel čím dál tím menšího věku, to znamená, už když chodí do mateřských škol.

Myslíte si, že pokud je dítě obézní, má na tom největší podíl viny rodina?
Ano, k tomuto tvrzení se přikláním. Dítě není schopno mentálně vyhodnotit, že to, čím se stravuje a jak tráví volný čas, že pro něj může být nějak problematické. Rodiče jsou od toho, aby své dítě milovali, ale i vychovávali a pečovali o něj, jak nejlépe dovedou. Je to v jejich režii, nemohou odpovědnost předat v tomto věku dětem. Setkávám se také s dětmi, které mají potřebu či nutkání přejídání, hltání jídla, aniž by měly hlad.

Co je k tomu vede?
Většinou se jedná o děti deprivované z útlého dětství. Dále jsou to dětičky převážně z kojeneckých ústavů. Přejídání je jen převlečená forma emočního deficitu sycení, uspokojování potřeb, které dítěti chybí. Dále jsou to děti převážně ze sociálně slabých rodin, které nemají peníze na poskytnutí kvalitní stravy pro dítě. Nebo naopak rodiče, kteří jsou finančně zabezpečeni, tak ti zase nemají čas na přípravu kvalitní stravy pro dítě.

Takže se stravují ve fastfoodech…
Ano, dítě dostane hranolky, hamburgera, sladkosti a podobně. Je to rychlé a děti to mají rády, přestože tato jídla nejsou dostatečně výživná. Další skupina jsou 'počítačové děti'. To jsou děti, které přijdou ze školy, sednou k počítači a dlouhé hodiny u něj sedí a žijí jen virtuální svět. Na sport, být venku není prostor ani motivace.

Můžete uvést nějaký příklad?
Rodiče jedné adoptivní holčičky často popisují, jak jejich holčička v noci chodí do ledničky a sní potají vše, co v ledničce najde. Přestože jí adoptivní rodiče poskytují zdravou, vyváženou stravu. Tato holčička pak při své váze zažívá ve školním prostředí odmítnutí, mezi vrstevníky se hůře začleňuje a podobně. Takže zažívá další negativní zkušenosti. Dítě se pak může projevovat buď úzkostně, agresivně, nebo začíná mít psychosomatické potíže. Následuje školní problematika, demotivace ke školnímu prostředí, psychosomatické problémy. Je to takový kolotoč.

Spolupracujete tedy s celou rodinou?
Samozřejmě, pokud to jen jde, tak s celou rodinou. Rodičům se snažím nastavit zrcadlo a poskytnout jim možná doporučení. Dětičky za to totiž nemohou, je to důsledek jiných faktorů. Mojí parketou není postavit dítěti jídelníček, ale rodičům poskytovat výchovné poradenství zaměřené na kroky, kterými mohou svému dítěti pomoci. A samozřejmě poskytuji také psychologickou péči samotným dětem. Důležité je, aby spolupracovala celá rodina.

Stává se, že rodina nechce spolupracovat?
Bohužel se to stává. Setkala jsem se třeba s případem, kdy bylo dítě obézní, maminka chtěla něco změnit, začala vařit zdravě, ale tatínek to vůbec nerespektoval. Říkal: „Já těžce pracuji a chci prostě knedlo zelo vepřo." V tom případě je to pro dítě o hodně složitější a často ani nedokáže pochopit, proč by mělo jíst něco jiného než ostatní.