„Na letní tábor Oříšek v obci Zátoň jela dvanáctiletá dcera a osmiletý syn. Z instrukcí, které jsme dostali, jsem vyrozuměla, že doprava je tam i zpět. Ani by mě nenapadlo, že bychom si pro děti měli jet sami, vždyť je to dvě hodiny cesty, a co teprve kdyby byly někde na Moravě?“ Nechápe jednání vedení tábora matka dvou dětí Jaroslava Zámečníková. Při odjezdu navíc vybírala jedna z vedoucích peníze za dopravu, která se hradila zvlášť. „Peníze vybrala jak od dětí které jely na týden, tak od těch, které měly na táboře zůstat 14 dní. Zpátky ale autobus prý doveze jen ty druhé,“ říká Zámečníková.

Podle vedoucího tábora Jaroslava Kudláčka je vina na straně rodičů. „Prostě si jen nepřečetli pořádně dopis s instrukcemi, tam to bylo jasně napsané. Za to, že 26 rodin to pochopí a tři ne, my nemůžeme,“ uvádí Kudláček. Že jiná vedoucí vybírala peníze i na cestu zpět, ale ví. „To byl bohužel omyl, tato vedoucí nevěděla, že děti, které jedou na týdenní turnus autobusem nejedou. Peníze rodičům samozřejmě vrátíme, dostanou je složenkou ještě tento týden,“ vysvětluje Kudláček.

Rodičům se však takové vysvětlení nelíbí. „Je pravda, že pan Kudláček mi v dopise větu, která na to, že si máme děti odvézt individuálně, ukázal. Když jsme ale u autobusu platili a ptali se, bylo nám řečeno něco jiného,“ podivuje se otec šestileté dívenky Ivo Feifer. Že by vedoucí nevěděla, co dělá, ho v tu chvíli stejně jako další rodiče nenapadlo.

„Pan Feifer nás nakonec zachránil, protože manžel jet pro děti nemohl, byl v práci. Sehnal auto a čtyři děti přivezl,“ vypráví Zámečníková. Ona i další rodina mu musely sepsat plnou moc k převzetí dětí. „Dokážete si představit jak jsme to na autobusovém nádraží smolili,“ dodává žena.

Feifer žádal pro ostatní i pro sebe peníze za autobus zpět na místě. „Pan Kudláček mi je přinesl v nějakých pytlíčcích, a když jsem žádal o potvrzení, protože peníze nebyly jen pro mě, vytrhl mi je z ruky, že když je nechci, tak si je nechá,“ popisuje arogantní chování vedoucího tábora Feifer.

„Chápu, že se může stát nějaké nedorozumění, nechápu ale takové chování. Když na nás prý děti čekaly od devíti hodin, proč nezavolali dřív a ne až deset minut poté, co byl plánovaný příjezd do Plzně,“ říká Zámečníková. Sama ještě nezažila, aby si rodiče přiváželi děti z tábora sami. „Děti byly z toho, že tam zůstaly docela vyděšené,“ dodává.