Zhruba kilometr od tramvajové zastávky v Bolevci je v lese ukrytá maringotka, v níž děti nalézají své útočiště při nepřízni počasí.
Většinu času však devítka dětí ve věku mezi třemi a pěti lety tráví venku. Zde mají dřevěnou tabuli obklopenou sedátky ze špalků i stolek se židličkami, kde děti obědvají. „Zatím je stále slušné počasí, takže děti pořád jedí venku," říká Veronika Formánková z občanského sdružení Koš, které za vznikem první plzeňské školky tohoto typu stojí.
„Česká legislativa bohužel neumožňuje, abychom mohli fungovat jako klasická mateřská škola. I proto si rodiče pobyt dětí musejí platit," vysvětluje mladá žena.
Zařízení zatím funguje jen od pondělí do středy, a to od 8 do 16 hodin. Za pobyt jednoho potomka rodiče měsíčně zaplatí 3600 korun plus jídlo. Většina dětí má mladšího sourozence, s nímž je matka doma, a proto rodičům nevadí, že zařízení nefunguje celý týden.
Po jídle do spacáku
„Víc než školku Větvičku beru jako volnočasovou aktivitu, která usnadní práci manželce, která je doma s druhým dítětem," říká Plzeňan Jan Erhart, kterého nadchla myšlenka, že jsou děti celý den venku. Doufá, že tak jeho téměř tříletá dcera bude otužilejší a méně nemocná.
V lesní školce se děti vzdělávají trochu jinak než v té klasické. Učitelé kladou důraz na vztah k přírodě, děti se učí zodpovědnosti i tomu, že se nic samo neudělá. Sbírají větvičky do kamen, při obědě si samy nandavají jídlo. Mají se tak naučit poznat, kolik toho snědí. „Zbytky jídla kompostujeme. To děti baví, takže často si schválně nandavají víc," říká s úsměvem Formánková.
Stejně jako v jiných školkách ulehají i zde děti po obědě ke spánku. V létě venku, nyní ve vytopené maringotce, kde má každý svůj spacák.
„Myslím, že všichni rodiče dětí jsou trochu cáklí a děti to zdědily po nich. Nikomu třeba nevadí, že není úplně čistý," říká Erhart, který by si však přál, aby jeho dcera v předškolním věku částečně chodila i do normální školky, kde by se naučila i dalším návykům potřebným pro nástup do školy.
