Obě holčičky, Natálka Votípková i Vaneska Vítová, si školu i paní učitelku chválily. „Za celý rok jsme nedostaly ani jednu pětku,“ tvrdily svorně. Milují prý čtení i psaní, hlavu jim občas motá jen matematika. Kytičku pro paní učitelku pečlivě schovávaly v lavici. „Nesmí být vidět ani kousek. Dostane ji až za vysvědčení,“ šeptala Natálka.

Předávání vysvědčení se ve třídě maličko opozdilo, paní učitelka musela ještě vyndat jednomu žáčkovi zapomenuté klíště. Ale jen co vstoupila do třídy, prvňáčci se zvedli a sborem zarecitovali: „ Dobré ráno, dobrý den, ať je hezký celý den! Dobré ráno, dobrý den, dneska zlobit nebudem!“

A pak už došlo na vysvědčení. „Jsem napnutá jako kšandy,“ ozvalo se zavýsknutí z první lavice a pak už paní učitelka Monika Boušová otevřela desky, aby dětem rozdala jejich prvňáčkovské vysvědčení.

„Tak, Fando, jak myslíš, že to dopadlo?“ vyvolala kluka, který se začal pomalu sunout ze své lavice. „No, dobře?“ sondoval opatrně. „Ano. Máš samé jedničky,“ zvala jej učitelka ke katedře. Fanda se kromě pugétu rozhodl obdarovat učitelku i vlastnoručně z papíru vystřiženou chobotnicí, kterou nabarvil na modro a chapadla ozdobil malými mušličkami. „Je pro vás. Ty mušle jsem nasbíral v Turecku,“ podotkl.

Další žáček vysypal učitelce do dlaně několik bílých skleněných korálků. „Na památku,“ vysvětlil s vážnou tváří. „Jsou to úplné diamanty, moc Ti děkuji. A užij si prázdniny,“ usmívala se kantorka.

Vzápětí se ozval ze školního rozhlasu hlas ředitele Petra Pavla. Nastupující prázdniny označil jako zasloužené a všem připomněl, že po nich čeká všechny vylepšená škola s novými třídami, školní jídelnou i krásným koncertním sálem vybudovaným z někdejšího respiria. „A děti, pamatujte, že žádné známky nestojí za to, abyste se pro ně trápily. Váš říďa,“ zakončil už prázdninově svůj projev ke končícímu školnímu roku Pavel.

Předávání vysvědčení v 1. C pokračuje. Další žáčci přebírají vysvědčení převážně se samými jedničkami, asi dva kluci vystřelí od katedry ke spolužákům ruku sevřenou do vítězného gesta.

Je rozdáno, paní učitelka sbírá do náruče darované květiny. „Už se těším na prázdniny. Děti jsou zlaté, ale jak řekl náš pan ředitel, prázdniny budou zasloužené,“ usmívá se učitelka Monika Boušová.